Zámek Nekmíř a hospodářský dvůr zámku

Stanislav Wopršálek - Vlastník

Rod Lobkovicové - Vlastník

Rod Markvartové z Hrádku - Vlastník

Rod Vrtbové z Vrtby - Vlastník

Kominictví Lukáš Rosman - Společnost

4/2022

V září 2021 byla dokončena oprava obou komínů, jak pivovarského, tak i sladovnického. Od podzimu 2021 se také usilovně pracovalo na budově kočárovny, která v březnu 2022 byla zkolaudována. Kočárovna prošla náročnou rekonstrukcí, kde bylo nutno zachovat původní detaily oken, podlah a stropů. Podařilo se také opravit sklep pod kočárovnou, jehož vstup byl po desetiletí zasypán a kde dle SHP měl být pivovar pro původní tvrz.

6/2021

V měsíci červnu 2021 pokračuje oprava pivovarského komínu, horní část cca 1,5m byla rozebrána a vyzděna z původních cihel a byl proveden ztužující věnec. Také se těleso komínu vyspárovalo. Římsa komínu se opravila s použitím dochovaných zbytků cihel a podle torza římsy, které se zázrakem dochovalo byla vyrobena dřevěná šablona dle které se obnovil původní tvar, římsa byla nakonec oplechovaná.

5/2021

V květnu začala oprava pivovarského komínu. Vzhledem k havarijnímu stavu střechy bylo nutné vystavět velmi složitou konstrukci lešení. Této práce se ujala lešenářská firma pana Petra Racka z Plzně (t: 602 779 716), možná potomka prvního stavitele původní tvrze Racka z Nekmíře :-), která postup prací konzultovala se statikem ing. Fořtem, kterému patří také naše velké poděkování za spolupráci. Samotné opravy komínu se ujal kominický mistr pan Lukáš Rosman (t: 606 149 252).

4/2021

Po menších problémech s dodavatelem vrat u stodoly č.2, byla jejich montáží dne 8.4. 2021 ukončena rekonstrukce další budovy hospodářského dvora. Rychlým tempem v měsíci dubnu pokračuje obnova bývalé kočárovny.

2021

V lednu 2021 byl proveden průzkum komínů. Leden 2021 byla zahájena oprava bývalé kočárovny.

6/2020

Montáží vrat u stodoly č. 1 byla ukončena její rekonstrukce. V současné době probíhá oprava stodoly č.2, která je v řadě s pivovarem a lihovarem.

2020

Společnost Reks - Nem s.r.o. pokračuje v rekonstrukci zámku a hospodářského dvora.

2020

Na podzim 2020 byla dokončena oprava stodoly v řadě s pivovarem. Zbývá pouze namontovat vrata.

2016

Od roku 2016 je majitelem zámeckého areálu společnost Reks - Nem s.r.o., která se pustila do rekonstrukce okolních objektů. Na závěr má projít rekonstrukcí i samotný zámek.

2014

Zámek Nekmíř spolu s rozlehlým pozemkem okolo 3ha je nabízen na prodej. [2]

2013

Pivovar je chátrajícím, nevyužívaným objektem, v neutěšeném stavu je zámek i hospodářský dvůr, kde k roku 1937 provozovali Wopršálkovi dědicové též lihovar. [5]

2011

Zámek Nekmíř je na prodej za 9,3 milionu. [3]

2003

Po neúspěšném pokusu investora o obnovu zámku celý komplex nadále chátrá v režii plzeňské firmy, která z této unikátní památky vytvořila paintballové hřiště. Pokud se v nejbližší době nezajistí alespoň oprava střechy, do které už delší čas zatéká, z celého zámku zbudou jen ruiny, jež poskytnou lidem realistický obraz českého kulturního hyenismu. [1]

1990

Po restitučním řízení v 90. letech, kdy se zbytky velkostatku opět dostaly do rukou potomků dřívějších majitelů, se dědici rozhodli dvůr prodat. [1]

1948

Wopršálkovi zde hospodařili i s dalšími pozdějšími spoluvlastníky do roku 1948, kdy bylo celé hospodářství zabaveno Československým státem. V této éře dochází k velkému úpadku a devastaci celého dvora, který se po krátké etapě fungování JZD, přestal využívat úplně. [1]

1942

Pivovar, jehož hlavním odbytištěm byly plzeňské restaurace a hostince, překonal první světovou válku i krizové období třicátých let, avšak v dalším válečném střetnutí, roku 1942, byl výrobně odstaven. [5]

1895

Kvůli zoufalé finanční situaci , v červnu roku 1895 velkostatek koupil plzeňský právník JUDr. Stanislav Wopršálek s manželkou Annou a jejím bratrem Janem Kesslerem. Později ho vlastní manželé Wopršálkovi sami. Za jejich vlastnictví dochází k postupné obnově a modernizaci zanedbaného velkostatku. [1] Pivovar přestavěli, var zvýšili na 36 hektolitrů a výstavy až 8 000 hektolitrů ročně pak odpovídaly modernizovanému provozu. [5]

1873

V roce 1873 dochází k zásadní přestavbě pivovaru – výkon pivovaru v roce 1873 vysoko překročil šestitisícovou hranici výstavu. [5] V 70. letech 19. století proběhla také modernizace dvora, kde starší budovu nahradily postupně stavěné nové chlévy s pícnikovými polopatry větranými kruhovými otvory nebo štěrbinami. Chlévy dělí na dvě části převýšený obročník, vytvářející výrazné střední rizality. Interiéry s pozoruhodným větracím systémem jsou zastropeny příčnými segmentovými klenbami do železných nosníků, podporovaných jednou řadou litinových sloupů s hlavicemi. [6]

1872

Po smrti Johany, se roku 1872 stává majitelem manžel Karel, který jako voják z povolání využíval tento velkostatek pouze pro občasné pobyty a také jako laciný zdroj příjmů. [1] Každopádně areál v tomto období prochází i rozsáhlou přestavbou.

1870

Roku 1870 Nekmíř získala dcera Johana (1840 – 1872), která se provdala roku 1861 na Konopišti za Karla Fridricha Josefa hraběte ze Schőnbornu (1840-1908), jež byl majitelem sousedního statku Malesice a jihoplzeňského panství Lukavice. Buď za Jana Nepomuka Karla, nebo za jeho dcery Johany, proběhla klasicistní úprava zámku, která je dodnes patrná v některých částech budovy. [1]

1830

Hrabě z Wrtby žádné vlastní děti neměl, nikdy se totiž neoženil. Když ke konci života rozhodoval o osudu svého majetku, padla volba na Jana Nepomuka Karla knížete z Lobkowicz (1799 – 1878). Příčina jeho rozhodnutí byla dosti kuriózní. Podle lobkowiczké legendy šel jednou Jan Nepomuk Karel po Praze a všiml si postaršího pána, kterému se udělalo nevolno. Poskytl mu tedy pomoc, aniž tušil, komu ji dává a s jakým následkem. Pár měsíců po události přišla Janu N. Karlovi obsílka od soudu s tím, že ho svým univerzálním dědicem stanovil František Josef poslední hrabě z Wrtby. [1]

1782

Nekmíř získává František Josef hrabě z Wrtby (1759 – 1830), spolu s ním vlastní i panství Křimice, Žinkovi, a také Konopiště. František Josef z Wrtby byl velmi zajímavý šlechtic. Během svého života se stal císařským tajným radou a komořím, nejvyšším dědičným pokladníkem království Českého, byl také nejvyšším rytmistrem a rytířem bavorského řádu sv. Štěpána. [1]

1750

Majitel panství František Václav hrabě z Vrtby zemřel roku 1750 a panství se ujal syn Jan Josef ml. z Vrtby ( 1713 – 1782). Tehdy proběhla generální přestavba zámku v pozdně barokním stylu včetně přístavby jihozápadního křídla a byl založen zdejší pivovar. [4]

1705

Její syn postoupil toto panství své dceři, která se provdala roku 1705 za Františka Václava st. hraběte z Wrtby, který se po její smrti roku 1707 statku ujímá. Tímto aktem se Nekmíř dostala opět do rukou rodu, ze kterého vyšel její první známý majitel. František Václav st. hrabě z Wrtby (1671 – 1750) byl synem rady královské komory Jana Františka z Wrtby (+1687), jehož otec Sezima Jan z Wrtby (1578 – 1648) velmi zbohatl na pobělohorských konfiskací, díky jeho oddanosti Ferdinandu Habsburskému. [1]

1681

Roku 1681 přešla správa statků na syna Jana Zikmunda Bedřicha a Marie Isabella se uchýlila do Vídně, kde roku 1702 zemřela. [1]

1670

Hraběnka Trčková nezůstala pouze u hospodářského rozvoje a roku 1670 se pustila do generální obnovy zdejší tvrze, která ležela v rozvalinách od roku 1620, kdy ji vyplenilo vojsko. Celou tvrz zvelebila a rozšířila v ranně barokním slohu, takže od roku 1671 sloužila opět jako sídlo vrchnosti. K témuž datu nechala rovněž zhotovit urbář, jež je dnes cenným pramenem pro zájemce o zdejší historii. [1]

1668

Roku 1668 Marie Isabella prakticky dokončila územní rozvoj panství koupí nedaleké vsi Ledce, které společně s Nekmíří, Kokořovem, Lhotkou, Příšovem, Nevření, Tatinou, Třemošnou, Zálužím a Žilovem, tvořily nerozlučitelný celek až do konce feudalismu (1848). [1]

1663

Již roku 1663 Marie Isabella přikoupila k Nekmíři část nedaleké vsi Nevřeně. [1]

1662

Jan Zikmund Bedřich z Gőtz zemřel již roku 1662 a Boru s Nekmíří se ujímá za své nezletilé syny právě Marie Isabella. Zachované historické prameny dokazují, že se jednalo o velmi prozíravou a energickou osobnost, která se nebála používat razantnější metody v přístupu k hospodaření, aby zvelebila svěřené statky. [1]

1651

Jiří Ludvík však zřejmě nejevil o toto panství zájem, a proto jej prodal o rok později císařskému polnímu maršálkovi Janu Zikmundu Bedřichovi hraběti z Gőtz, který o rok dříve koupil v Čechách statek a zámek Bor u Tachova. Hrabě Gőtz byl cizinec, jeho otec, také Jan, byl v předbělohorské době císařovým generálem a zemřel roku 1645 následkem zranění z bitvy u Jankova, kde velel jízdě. Sám Jan Zikmund Bedřich měl však za manželku Češku, Marii Isabellu Trčkovou z Lípy, kterou můžeme považovat po Šebestiánovi Markvartovi z Hrádku, za další revoluční osobnost v dějinách Nekmíře. [1]

1650

Rozpad panství nastal roku 1650, kdy Jan Vikart Vřesovec z Vřesovic postoupil Nekmíř spolu s Kokořovem, Lhotkou, Příšovem, Tatinou, Třemošnou, Zálužím a Žilovem, Jiřímu Ludvíkovi hraběti ze Sinzendorffu. Touto událostí se po 60 letech stává Nekmíř již natrvalo samostatným dominiem. Hrabě Sinzendorff patřil k rakouské šlechtě. Byl oblíbencem císaře Ferdinanda III. a jistou dobu se i pokoušel získat v Českém království inkolát (domovské právo). [1]

1644

Novým pánem se stal jeho syn Jan Vikart, který se správy ujímá po své matce roku 1644. I on trpěl, stejně jako jeho předci, velkým nedostatkem peněz. Přičteme-li i velmi zdevastované hospodářství, zjistíme, že rozpad panství byl pouze otázkou času. [1]

1640

Poté, co roku 1640 Vilém Vřesovec z Vřesovic zemřel, zbyl po něm nejen rozsáhlý majetek, ale i značné dluhy. O zoufalost situace se postarala i třicetiletá válka, která způsobila značné škody. [1]

1625

Diviš se sice bránil nízkému odhadu svých statků, ale spravedlnosti se nedovolal. Zemřel roku 1625 v Bavorsku. Teprve roku 1628 byla odškodněna jeho manželka Anna z Říčan 31 000 zl. rýnskými. Nový majitel panství byl velmi horlivý katolík a na svých panstvích se neostýchal provádět ani násilnou rekatolizaci. Přátelské styky s mnoha vysoce postavenými úředníky mu dopomohly k levnému získání mnoha statků, sám byl však velmi zadlužen. [1]

1618

V době velmi neklidné politické situace v letech 1618 – 1620, se Diviš postavil na stranu vzbouřených stavů, a proto byl po bitvě na Bílé hoře odsouzen ke ztrátě 2/3 majetku. Ve skutečnosti přišel téměř o všechno. Jeho statky byly odhadnuty na 180 856 míš. kop a téhož roku odprodány za pouhých 120 000 zl. rýnských Vilémovi Vřesovcovi z Vřesovic. Jednalo se o statky Bělá, Nekmíř a Podmokly, k nimž patřilo 9 popl. dvorů, 49 rybníků, hrad Bělá, tvrze v Nekmíři a Podmoklech, městečka Všeruby a Touškov s 35 vesnicemi a 521 poddanými. [1]

1595

Když Kryštof roku 1595 zemřel, dědicem se stal jeho jediný syn Diviš, který získal tak rozsáhlý majetek, že v roce 1603 přiznal na svém panství 465 osedlých poddaných, 5 far, 41 mlýnských kol a mnoho dalšího majetku. Diviš byl stejně jako jeho předci vysoce aktivní v politickém životě, s jeho jménem se od roku 1595 setkáváme téměř na všech sněmovních listinách. Od roku 1611 vykonával společně s Vilémem starším z Lobkowicz úřad Plzeňského krajského hejtmana. Ke svým poddaným se však choval velmi krutě, jak se nám dochovalo z několika tehdejších listin. [1]

1590

Když roku 1590 Jan zemřel, zdědil Nekmíř s ostatními statky poslední z Bratrů Kryštof, který spojil všechny statky s hradem Bělá a při tomto panství zůstává Nekmíř plných 60 let. Kryštof Markvart z Hrádku byl velký vzdělanec a sloužil mnoho let v armádě. Za vlády Rudolfa II. Byl členem mnoha poselstev a komisí. Ke svému majetku přikoupil od Karla Kokořovce z Kokořova město Všeruby a tvrz s poplužním dvorem v Kokořově. [1]

1568

Linhart umírá roku 1568 a majetku se zmocňuje bratr Jan. Roku 1569 umírá další z bratrů Vilém a později pak Jiří. Oba odkázali svůj majetek Janovi, takže vládl slušným majetkem. Na zdejší tvrzi už nesídlil a raději obýval se svým bratrem Kryštofem a svou ženou Kateřinou pohodlnější hrad Bělou. O tvrz však bylo i nadále pečováno, jak je dodnes patrné z některých dochovaných úprav tvrze, které pocházejí z tohoto období. [1]

1562

Posléze získal od Jana Hostounského z Rabštejna hrad Vrtbu a mnoho dalších vesnic. Svůj majetek rozšířil i o část zboží města Domažlic a rozlehlé panství Bělá s hradem. Měl syny Linharta, Jiřího, Viléma, Kryštofa, Jana a dceru Ludmilu, která se provdala za Adama Lubského na Zálužanech. Když roku 1562 zemřel, zanechal svým dětem slušný majetek, o který se sourozenci podělili. Nekmířské zboží dostal Linhart a Ludmila. Patřila k němu tvrz Nekmíř s poplužním dvorem, tvrz Rozvadov a vsi Klenovice, Úněšov, Mostice, Hubenov, Lhotka a pustá ves Štěpánovice. [1]

1526

Jiří měl se svou manželkou Eliškou Smiřickou jedinou dceru Annu, kterou provdal roku 1526 za Šebestiána Markvarta z Hrádku. Osobnost tohoto šlechtice se považuje z hlediska vývoje této tvrze za revoluční. Nekmíř, který byl za držení předchozích majitelů pouze drobným statkem, se stal za Šebestiána jádrem zboží, které se v pozdějších dobách stalo největším rytířským statkem na Plzeňsku. Krátce po sňatku s Annou nechal celou tvrz přestavět v renesančním slohu a přikoupil k Nekmíři vsi Rozvadov, Uněšov, Klenovice a Trnovsko. [1]

1452

Roku 1452 se připomíná seděním na Nekmíři Leitold z Ebrnic. Měl syny Jiřího, Hanuše a Viléma. Nekmíř po něm dědil Jiří s Hanušem a později se připomíná Jiří sám. Z této doby se nám zachovalo množství dokumentů, které dokazují, že finanční poměry Jiřího Leitolda z Ebrnic byly krajně neuspořádané. [1]

1448

Roku 1448 se naposledy připomíná druhý z bratrů Pavel Ebrzvín z Hradiště na Nekmíři. Od tohoto data je v posloupnosti majitelů Nekmíře po čtyři roky mezera, která je patrně způsobena tím, že za husitské revoluce se v zemských deskách neúřadovalo. [1]

1420

Majetek patří Petrovi a Pavlovi Ebrzvínům z Hradiště, členům původně patricijské rodiny z Plzně. Oba bratři drželi zdejší zboží společně. [1]

1414

Rackovi potomci a příbuzní drží Nekmíř pouze do roku 1414, kdy byli nuceni bratři Petr a Hynek z Nekmíře zdejší zboží prodat kvůli dluhům Janovi ze Slavic, který byl komorníkem krále Václava IV. Hynek zde měl nadále drobnější majetek, ale zemřel 2. 12. 1419 v bitvě u Nekmíře proti Janu Žižkovi a o vývoji jeho tamního majetku se nám nedochovaly žádné informace. [1]

1358

První zmínky o zdejším osídlení máme až z roku 1358, kdy obdržel tehdejší majitel Nekmíře, Racek, právo lámat kámen na hoře Drsníku ( dnes Krkavci) od opata kláštera v Plasích. Byl pravděpodobně i stavitelem zdejší kamenné trojpodlažní vodní tvrze, která se unikátně dochovala v severozápadním křídle dnešního zámku. Racek byl synem Sezemi z Vrtby, zakladatele stejnojmenného hradu nedaleko odsud. Pocházel z hojně rozvětveného rodu Hroznatovců, který ovládal celé zdejší území. [1]

Žižka Jan ; Hospodářské dvory bývalých panství v Čechách ; Národní památkový ústav, 2016, str. 465 [6]

5. 9. 2012

Zámek v Nekmíři? Ideální hřiště na paintball

17. 10. 2011

Zámky teď stojí stejně jako byty - Klatovský deník [3]

21. 8. 2016

lotusesprit.rajce.idnes.cz lotusesprit.rajce.idnes.cz

1. 7. 2016

www.mizejicipamatky.cz Pivovar Nekmíř

1. 6. 2016

www.facebook.com Zkázy času

28. 9. 2014