Hernychova vila

Hernychova vila díky vysoké věži tvoří jednu z městských dominant. Rodina Hernychů zde po několik generací působila v oblasti textilní výroby, v 19. století se vypracovala v přední průmyslnický klan v širokém okolí. Florian Hernych patřil již k největším podnikatelům regionu a zaměstnával 2.500 dělníků.

Reprezentativní vilu si nechal v letech 1906–1907 vybudovat v secesním stylu. Je dílem pražského ateliéru architekta Matěje Blechy.

Během první světové války došlo k úpadku podnikání a s úmrtím Floriana Hernycha v roce 1923 skončila i sláva vily. Jeho potomci ztratili majoritní podíl v továrně. Hernychovi se za první republiky věnovali hlavně právnické praxi a přestěhovali se do Prahy, do ústecké vily zajížděli již jen příležitostně.

Přestože se Emil Hernych stal po roce 1945 generálním ředitelem Spojených českých a moravských bavlnářských závodů, vila byla v roce 1948 pronajata odborům a později zde sídlila umělecká škola.

Ke znárodnění došlo až v roce 1958. I když došlo ke stavebním úpravám, ty proběhly především v přízemí a na celkovou kompozici a exteriér neměly vliv, přesto fasáda přišla o některé zdobné ornamenty. Kromě umělecké školy ve vile sídlil Dům osvěty a Památník revolučních tradic.

Po roce 1989 byla vila v restitučním řízení vrácena rodině Hernychových, ti však neměli prostředky na rekonstrukci, navíc byli vázáni podmínkou udržet zde následujících deset let uměleckou školu. V roce 2003 došlo převodu vily na město Ústí nad Orlicí. Město realizovalo náročnou obnovu domu. Od roku 2008 zde sídlí městské muzeum.