Výstavba začala roku 1929, svojí konstrukcí se jednalo zřejmě o největší srub v republice.
V 90. letech se neshodli na dalším provozu majitel s nájemcem a bouda zůstala od roku 1999 prázdná.
Skoro 10let devastovanou boudu v roce 2008 koupil zdejší hoteliér Martin Kulík. Ten mj. vlastní i slavnou Tippeltovu boudu na Pomezních boudách. Ta byla po revoluci také ve stavu ke kompletní rekonstrukci, Martin Kulík ji kompletně zrekonstruoval, nyní v ní nalezneme oblíbený Pivovar Trautenberk, ale jak sám v jednom rozhovoru uznává: „Po téhle zkušenosti víme, jak je náročné dlouhodobě neudržovaný objekt zrekonstruovat.".
Sokolskou koupil v mnohem horším stavu a rozhodl se pro její demolici. Ale je to úplné rozloučení se Sokolskou? Není, na jejím místě vznikne nová Sokolská a u pana Kulíka se dá věřit, že to bude kvalitní architektura, on si na ní potrpí. Mnoho krkonošských bud se podobně kompletně postavilo znovu, i nedaleká Petrovka se staví znovu, takže i když původní forma zmizela, což je vždy mrzuté, duch místa zůstává a jistě se postupem let usadí v nové architektonicky kvalitní boudě.
V příštích letech by zde měla vzniknout nová restaurace s pivovarem. Vyrůst má na místě Sokolské boudy, která je v dezolátním stavu a čeká na demolici. Nový objekt nebude kopií stávající boudy, ale novou stavbou. Objekt ponese stejné jméno jako nynější Sokolská bouda. [1]
2008
Zchátralou Sokolskou boudu koupila společnost RODOP, za níž stojí developer a hoteliér Martin Kulík. Ten mj. vlastní i pivovar Trautenberk na Pomezních boudách.
1999
Ing. Hach byl nucen k 30. 4. boudu vyklidit. Vyklizená bouda byla uzavřena a od té doby začala chátrat.
1997
Sokolskou boudu kupuje I. hotelová společnost. Pronájemce s majitelem se neshodli na dalším provozu a spor končí soudním procesem, který Ing. Hach prohrál.
1989
Po převratu opět chatu získal Sokol.
1985
V polovině 80. let podnik Krkonošské interhotely Sokolskou pronajal Ing. Zdeňku Hachovi, který zůstal jako nájemce i po převratu. Ten se dokonce v místě pokusil o návrat k tradičnímu hospodaření, umístění stájí a chovu domácí zvěře.
1960
Zhruba od 60. let byl provozovatelem Sokolské boudy národní podnik Krkonošské interhotely.
1948
Sokolská byla znárodněna a připadla národnímu podniku Restaurace a jídelny. Chvíli byla také využívána jako vysílač rozhlasu a televize. V celé komunistické éře byla chata jednoduše vybavena jako ubytovna pro turisty s dobrou kuchyní.
1945
Po válce byla chata na chvíli vrácena Sokolu a v práci správce pokračoval pan Herčík.
1944
Před Vánoci se hotel stal výcvikovým střediskem pro boj proti rudé armádě. Speciální výcviková škola zde byla až do konce války. Do oblasti nesměli civilisté, na louce u boudy bylo postaveno protiletadlové dělo a celá oblast Černé hory posloužila pro ukrytí velkého množství diverzního materiálu, který se pravděpodobně dodnes nepodařilo všechen objevit. Část ze zdejších diverzantů byla na frontě zajata a výcvikové středisko bylo vyzrazeno. Těsně před ukončením války všichni cvičenci z chaty odešli a s falešnými doklady se rozptýlili po okolí.
1938
Za II. světové války se z chaty stala ubytovna pro německou mládež.
1935
Sokolská bouda se stala dějištěm úspěšného pokusu o rekord v radiofonii, radioamatérům se tu podařilo krátkovlnnou vysílačkou spojit na vzdálenost 108 km (Ládví u Prahy).
1934
Jan Černý předal správcovství Janu Herčíkovi z Vosecké boudy a sám odešel provozovat později proslavený Horský hotel Černý, který postavil o kousek dál v letech 1934–1935. Místo bylo velmi navštěvované, právě díky lanovce a tak ubytovací kapacity hotelu nestačily. Z toho důvodu byl nedaleko postaven podobný hotel. Ve třicátých letech byla ubytovací kapacita chaty 200 lůžek v 70 pokojích a pěti noclehárnách.
1933
Sokolská byla zvenčí pobita eternitem, aby lépe odolávala povětrnostním vlivům. Předznamenala se tak móda budoucích desetiletí, kdy eternitové opláštěni dostaly například Petrova bouda, Obří bouda či Špindlerova bouda.
1929
Pozemky, na kterých stojí, patřily hraběti Jaromíru Czerninu-Morzinovi. Od něj je odkoupila firma pro výstavbu tehdy moderní kabinkové lanovky. Po dostavbě prodala firma část nepotřebných pozemků pražskému spolku. V nadmořské výšce 1270 m začal spolek v roce 1929 s výstavbou horské chaty. "Sokolská chata na Černé hoře" byla dokončena ještě v listopadu téhož roku. Slavnostního otevření se zúčastnilo asi 150 osob, včetně předních osobností prvorepublikové politické sféry. Prvním správcem chaty byl Jan Černý
Martin Kulík
