Maxmiliánka

Restaurace nese jméno po mladším bratru Franze Josefa, mexickém císaři Maxmiliánovi Habsburském, kterého popravili Juárezovi povstalci. Původní besídka a restaurační pavilon z let 1897-98 byly charakteristickým příkladem rakouského (švýcarského) stylu, a to nejen vyřezávanými dřevěnými články konstrukce, ale také vitrážemi barevných skel dveří. Prvním majitelem restaurace byl Ivan Čížek, společník Pražské ledařské společnosti, který vlastnil zároveň vedlejší vilu čp. 124, kde sám bydlel.

V roce 1900/1 získala restauraci Růžena Ulliková, členka operního sboru Národního divadla, od roku 1903 vlastnil hostinec Karel Šindelář, zároveň nájemce velkorestaurace a kavárny hospodářského družstva v Praze v Hybernské ulici. V roce 1924 byl postaven podle návrhu stavitele Antonína Landy dvoupatrový hotel s restaurací, velkým sálem a terasou, který nahradil původní přízemní secesní stavbu se suterénem a podkrovím. V roce 1933 koupil restauraci Václav Vobořil, který o tři roky později nechal tesařským mistrem V. Dědičem přistavět dřevěný prosklený taneční sál a zřídil u restaurace koupaliště (1937).

Od roku 1960 spravoval celý objekt podnik Restaurace a jídelny Praha – západ. Po roce 1990 byl objekt vydán v restituci a po několika změnách vlastníků a požárech zůstává v dezolátním stavu.