Špačkova vila

Dvůr je zde poprvé zmiňován v roce 1651, kdy byl darován jezuitské koleji v Březnici. V roce 1713 je dvůr v majetku konviktu sv. Bartoloměje v Praze již s názvem Xaverov po světci jezuitského řádu Xaveriovi. Po zrušení jezuitského řádu byl dvůr předán do majetku Studijního fondu, který jej pronajímal a později prodal rodině Špačků, která pro Pražskou poštu zabezpečovala dopravu balíkových zásilek adresátům po celé Praze pod názvem „Pražský poštovní úřad pojezdný“.

V roce 1903 stavitel Werthmüller z Karlína postavil pro rodinu Špačkových v parku u dvora zámeček vybavený vlastní elektrárnou. Poštovním podnikáním získal pan Špaček velký majetek, který investoval i do panství Kokořín. Statek Xaverov za jeho dob sloužil k rehabilitaci koní, kteří zde odpočívali po namáhavé práci. Po první světové válce s rozvojem automobilové dopravy využití koní v poštovní přepravě klesalo, chov se přeorientoval na dostihové koně.

Po roce 1948 byl velkostatek rodině zabaven a převeden do zřízených Státních statků. Vila doznala řady necitlivých úprav. Zabraný a komunisty vybydlený majetek byl v roce 1990 v restituci vrácen dědicům majitele - tří vnoučat Václava Jana Marii Špačka - Jaroslava, Jiřího a Jany Sůvové. Ti se nyní zaměřují na chov a ustájení koní pro movité majitele.