Vila Marta

Vilu v příkrém svahu nad řekou Otavou postavil bankéř Jaroslav Šimek a pojmenoval ji po své ženě. V zahradě postavil ještě skleník s orchidejemi a také hřebčinec, neboť koně byli láskou jak jeho, tak především starší dcery Marty.

Po roce 1948 se do vily z rozhodnutí národního správce nastěhovali cizí lidé a rodině zůstala pouze jedna místnost. Kuchyň byla pro všechny nájemníky společná. Dagmar i její maminka byly v roce 1952 zatčeny a uvězněny za to, že v zahradě své vily pomohly ukrýt dva „vyakčněné“ vysokoškoláky a vojenské zběhy, kteří se chtěli dostat na Západ. Dagmar navíc přitížilo, že po Písku roznášela letáky s karikaturami a texty zesměšňujícími komunistické vůdce a „lidově-demokratický“ režim vůbec. Dagmar Šimková strávila ve vězení čtrnáct let, její maminka sedm roků, přičemž součástí trestu bylo propadnutí veškerého majetku. Dášu v roce 1955 poslali do slovenských Želiezovců, jednoho z nejdrsnějších lágrů. O poměrech v československých komunistických ženských věznicích vypráví útlá knížka "Byly jsme tam taky", kterou Dáša sama napsala. Lidé, kterým se dostala do ruky shodně uvádějí, že ji nedokázali odložit, dokud ji nedočetli. Dáša po roce 1989 několikrát přijela i do své staré vlasti. Setkala se s několika "děvčaty“, s nimiž prožila roky v kriminále, dočkala se rehabilitace. Píseckou vilu našla v dezolátním stavu. Zemřela 24. února 1995.

Vlastníkem vily je v roce 2021 písecký zastupitel a bývalý radní Marek Anděl. Ten se pustil do její postupné rekonstrukce. Na zahradě byly haldy odpadků nashromážděných za 50 let (nikdo nevyvážel) a množství suti, takže odvezli 150 plných Tater. Nebyla zřetelná ani hranice pozemku. Bylo pokáceno 165 stromů. Vlastníci, rodina Andělova, se musela po koupi vypořádat s nájemníky - čtyřmi rodinami. Spory o vystěhování se táhly 13 let. Výhledově by zde majitelé chtěli bydlel a z části udělat muzeum Dagmar Šimkové.