Vila Marta (Exteriér), autor: Radomír Kočí, datum: 8.1.2017

Vila Marta

Stručné info

Vilu v příkrém svahu nad řekou Otavou postavil bankéř Jaroslav Šimek a pojmenoval ji po své ženě. V zahradě postavil ještě skleník s orchidejemi a také hřebčinec, neboť koně byli láskou jak jeho, tak především starší dcery Marty.

Po roce 1948 se do vily z rozhodnutí národního správce nastěhovali cizí lidé a rodině zůstala pouze jedna místnost. Kuchyň byla pro všechny nájemníky společná. Dagmar i její maminka byly v roce 1952 zatčeny a uvězněny za to, že v zahradě své vily pomohly ukrýt dva „vyakčněné“ vysokoškoláky a vojenské zběhy, kteří se chtěli dostat na Západ. Dagmar navíc přitížilo, že po Písku roznášela letáky s karikaturami a texty zesměšňujícími komunistické vůdce a „lidově-demokratický“ režim vůbec. Dagmar Šimková strávila ve vězení čtrnáct let, její maminka sedm roků, přičemž součástí trestu bylo propadnutí veškerého majetku. Dášu v roce 1955 poslali do slovenských Želiezovců, jednoho z nejdrsnějších lágrů. O poměrech v československých komunistických ženských věznicích vypráví útlá knížka "Byly jsme tam taky", kterou Dáša sama napsala. Lidé, kterým se dostala do ruky shodně uvádějí, že ji nedokázali odložit, dokud ji nedočetli. Dáša po roce 1989 několikrát přijela i do své staré vlasti. Setkala se s několika "děvčaty“, s nimiž prožila roky v kriminále, dočkala se rehabilitace. Píseckou vilu našla v dezolátním stavu. Zemřela 24. února 1995.

Vlastníkem vily je v roce 2021 písecký zastupitel a bývalý radní Marek Anděl. Ten se pustil do její postupné rekonstrukce. Na zahradě byly haldy odpadků nashromážděných za 50 let (nikdo nevyvážel) a množství suti, takže odvezli 150 plných Tater. Nebyla zřetelná ani hranice pozemku. Bylo pokáceno 165 stromů. Vlastníci, rodina Andělova, se musela po koupi vypořádat s nájemníky - čtyřmi rodinami. Spory o vystěhování se táhly 13 let. Výhledově by zde majitelé chtěli bydlel a z části udělat muzeum Dagmar Šimkové.

Adresa
U Vodárny 934, 39701 Písek – Budějovické Předměstí
Rok stavby
Galerie
Vila Marta (Exteriér), autor: Radomír Kočí, datum: 8.1.2017
Klikněte níže na mapě na bod a uložte návštěvu domu

(Vzdálenost aktualizujete kliknutím na bod v mapě)


Doplňující info


Subjekty

Dům nemá přiřazeny žádné subjekty.

Časová osa

2021
Soukromým vlastníkem vily je písecký zastupitel a bývalý radní Marek Anděl. Ten se pustil do její postupné rekonstrukce. Na zahradě byly haldy odpadků nashromážděných za 50 let (nikdo nevyvážel) a množství suti, takže odvezli 150 plných Tater. Nebyla zřetelná ani hranice pozemku. Bylo pokáceno 165 stromů. Vlastníci, rodina Andělova, se musela po koupi vypořádat s nájemníky - čtyřmi rodinami. Spory o vystěhování se táhly 13 let. Výhledově by zde majitelé chtěli bydlel a z části udělat muzeum Dagmar Šimkové. Marek Anděl je také spolumajitelem komplexu dvou domů bývalé velitelské budovy Žižkových kasáren v Písku. [3]
1989
Dáša po roce 1989 několikrát přijela i do své staré vlasti. Setkala se s několika "děvčaty“, s nimiž prožila roky v kriminále, dočkala se rehabilitace. Píseckou vilu našla Dáša v dezolátním stavu. Onemocněla rakovinou, umírala těžce, ale statečně. Zemřela 24. února 1995. Její popel byl rozprášen, tak jak si přála, v jednom z perthských parků. [2]
1968
V roce 1968 Dáša spoluzakládala v Písku s ostatními politickými vězni K 231. Po srpnové invazi s maminkou už na nic nečekaly. Odjely do Austrálie za sestrou Martou. O poměrech v československých komunistických ženských věznicích vypráví útlá knížka "Byly jsme tam taky", kterou Dáša sama napsala. Lidé, kterým se dostala do ruky shodně uvádějí, že ji nedokázali odložit, dokud ji nedočetli. [2]
1966
Z vězení vyšla až v roce 1966. Vrátila se do Písku. "Jsem tedy v Písku a dobře mi tak, to mám za to, že mě nic nenapravilo, že jsem zůstala Donem Quijotem. Mohla jsem se dostat do Prahy, ale já jsem celá léta snila o Písku, Otavě, uličkách pod skálou, chtěla jsem vidět, zda ještě je stará lípa u hřbitova a voňavý vítr v Putimské bráně. Teď zjišťuji, že to všechno je tak, ale ti lidé! Jsem jako ubohá figurína v londýnském panoptiku Madame Tussaud. Každý mne okukuje, porovnává s minulostí a navíc i pomlouvá...“ napsala následně v dopise svojí kamarádce. [2]
1960
Dáša nebyla kvůli svému hrdému chování propuštěna ani na velkou amnestii v květnu 1960. V posudcích, které se dochovaly v jejím vězeňském spise, o ní bachaři opakovaně píší: "má drzé chování k příslušníkům“, "do pracovního soutěžení se nikdy nezapojila, je inteligentní a sebevědomého vystupování“, "účel převýchovy není plněn, neboť odsouzená zůstává krajně zaujata vůči lidově demokratickému zřízení a tímto postojem se netají“. Z vězení Dáša vyšla až v sedmatřiceti. Strávila v něm čtrnáct let, její maminka sedm roků. [2]
1955
Dášu v roce 1955 poslali do slovenských Želiezovců, jednoho z nejdrsnějších lágrů. Z tohoto pekla se jí podařilo utéct. Běžela, pak padla na mez, válela se ve voňavé mateřídoušce. Opojný pocit svobody. Trval necelé dva dny. Pak ji našli na poli, spící, zavrtanou v panáku slámy. Vedli ji potupně vesnicí, lidé se křižovali – vedení tábora totiž rozhlásilo, že utekla nebezpečná vražednice. Dosavadní trest jí byl navýšen o další tři roky. [2]
1952
Dagmar i její maminka byly v roce 1952 zatčeny a uvězněny za to, že v zahradě své vily pomohly ukrýt dva „vyakčněné“ vysokoškoláky a vojenské zběhy, kteří se chtěli dostat na Západ. Dagmar navíc přitížilo, že po Písku roznášela letáky s karikaturami a texty zesměšňujícími komunistické vůdce a „lidově-demokratický“ režim vůbec. [1]
1945
Po roce 1948 se do vily z rozhodnutí národního správce nastěhovali cizí lidé a rodině zůstala pouze jedna místnost. Kuchyň byla pro všechny nájemníky společná. [1]
1920
Vilu v příkrém svahu nad řekou Otavou postavil otec Dagmar Šimkové – bankéř Jaroslav Šimek – a pojmenoval ji po své ženě. Vybral pro svůj dům mimořádně krásné místo na okraji města, obklopené stromy a loukami. K domu se přicházelo po kamenném schodišti, které zdobili baculatí andílci. V zahradě pak postavil ještě skleník s orchidejemi a také hřebčinec, neboť koně byli láskou jak jeho, tak především starší dcery Marty. [1]

Literatura

K domu nění k dispozici žádná literatura.

Články

Externí galerie

27. 6. 2019
www.facebook.com Urbex & Stories

Facebook

Dům nemá k dispozici žádné Facebook odkazy.

Další odkazy

ctenizpisku.cz [1]
opustenamista.cz
cs.wikipedia.org

Návštěvy

Historie návštěv domů je k dispozici v prémiové verzi.