Pivovar Peruc

Původní objekty pivovaru byly následně jednotlivě rozprodávány a jsou ve vlastnictví několika soukromých osob. Část obytných objektů je obydlena trvale, část slouží pro rekreaci. Výrobní objekty kromě sladovny jsou v poměrně zachovalém stavu a to včetně zachovalých sklepů. Sladovna má zřícenou část střechy, z původní technologie se nic nedochovalo. Výjimečná je vlastní sklepní studna, která je plně zasypána sutí, a proto její údajnou velkou hloubku nelze ověřit. Unikátem je částečně zasypaná podzemní ledovací chodba. [1]

Do roku 1940 fungoval jako stáčírna krušovického pivovaru. [1]

Následkem změn pozemkové reformy a růstu konkurence bylo také ukončení činnosti pivovaru v roce 1926. Roční výstav pivovaru byl v té době 4000 hl. Posledním majitelem byl rod Thun-Hohenstein. [1]

První pozemková reforma byla odstartována v roce 1919 a zahrnovala pozemkové vlastnictví větší než 150 hektarů zemědělské půdy a postihla tedy i Perucký velkostatek včetně pivovaru. Obava ze ztráty výkonnosti velkostatků jejich parcelací na malá hospodářství vedla k zřízení zbytkových statků v roce 1920, které byly definovány jako vyvlastněné dvory, jimž i po parcelaci má zbýt tolik půdy, aby budovy a ostatní inventář pro výrobu ve větším měřítku nebyly hospodářsky znehodnoceny. [1]

Současná podoba pivovaru je na základě projektu z roku 1873 a elektrifikace pivovaru proběhla na základě projektu Friedricha Karla Lindemana z Prahy z roku 1913. Ve státním archivu rodu Thunů v Děčíně jsou k dispozici i návrhy na secesní přestavbu nebo různé varianty následně realizovaného projektu. [1]

Ačkoli dobové reklamy 19. století perucké pivo chválili jako výtečné, již na počátku století mělo problémy s konkurencí. I do peruckých hostinců začalo pronikat pivo plzeňské a smíchovské. Další významnou konkurencí byl Lounský pivovar patřící Schwarzenberkům , který se v sezóně 1896/97 zařadil mezi tři největší pivovary koruny české spolu s protivínským a třeboňským pivovarem. Lounský pivovar už nefungoval jako součást velkostatku jako pivovar na Peruci, ale fungoval jako samostatný moderní podnik. [1]

V letech 1798–1814 bylo panství majetkem knížat Kinských, kteří ale o něj nejevili valný zájem. Vše se změnilo příchodem Františka Antonína hraběte Thun-Hohenstein (1786–1873). František Antonín byl výborným hospodářem a pokrokovým reformátorem. Na svých statcích kam patřil i Perucký pivovar se snažil reformovat vrchnostenské hospodaření a zakládal nové manufaktury a výrobní podniky. [1]

Historie vaření piva při panském sídle spadá až do přelomu 15. a 16. století tedy do dob vlastnictví Pětipeských jejichž vlastnictví Peruce je datováno až do roku 1543 kdy změnil majitele. Historie samotného pivovaru je však datována až do roku 1749. Zahájení vaření piva spadá do doby vlastnictví rodu po Johannu Ditrichu svobodném pánu Lebedur, který převzal panství v roce 1673. [1]