Zámek Nadějkov

Část pozemků včetně parku koupila MUDr. Horáková. V parku od roku 2012 probíhá rozsáhlá rekonstrukce, podpořená dotací z Operačního fondu životního prostředí. Záměry vlastníků s parkem ani zámkem nejsou známé. [1]

Po smrti Milana Segera zdědil zámek a přilehlé pozemky jeho starší syn Rony Seger, který trvale žije v Izraeli. Amir Seger se odstěhoval do Prahy a z plánů na využití zámku sešlo. Zámek koupila v roce 2008 akciová společnost Galileo Veritas, která o jeho dalším využití mlčí. Akcionářem společnosti je strojírensko-metalurgická společnost UNEX ze Slovenska. [1]

V roce 1993 byl v rámci restitucí zámek vrácen v Izraeli žijícímu ing. Milanu Segerovi, respektive jeho synovi, Ronymu Segerovi. [2]

Po roce 1948 byl zámek zkonfiskován a prostory byly využívány jako škola. [2]

Za druhé světové války byly v zámku ubytovány děti z Německa – Hitlerjugend – až do jara 1945, kdy pěšky odcestovaly do Bavor. Park dále pustl a rovněž tak scházela zámecká budova, šindelem krytá, takže po válce bylo vše ve stavu velmi sešlém. Po roce 1945 se do Čech vrátil Milan Seger, který jako jediný z rodiny přežil. V Čechách dostudoval agronomii a dne 1.září 1946 převzal svůj majetek a krátce v Nadějkově hospodařil. [1]

Ludvík a Anna Segerovi, pachtýři státního statku v Blahoticích u Slaného, koupili nadějkovský velkostatek za 2 365 000 Kč ve výměře 499 ha, z čehož bylo 292,46 lesů. Před 1. pozemkovou reformou činila výměra velkostatku 628 ha. Manželé Segerovi většinu zámeckých cenností, hlavně obrazů a sbírek odvezli a prodali, z části parku zřídili výběhy pro dobytek. Ludvík Seger odprodal větší část lesů a dvůr Větrov s pozemky Selectě, společnosti pro pěstování osiva a sadby. Jednalo se i o prodeji zámku se zbývajícími pozemky, ale bylo v roce 1939 přerušeno okupací. Segerovi byli židovské národnosti, byli proto transportováni do koncentračního tábora a zámek přešel pod nucenou správu. [1]

Hraběnka zemřela v roce 1917 a je pochována na místním hřbitově v hrobce, vystavěné roku 1903. Zámek odkázala akademickému malíři Karlu Beckovi, (1866-1941), jenž s ní v Nadějkově pobýval až do její smrti a je autorem oltářního obrazu v místním kostele. Hraběnčina dcera Zdeňka v té době pobývala v cizině, zemřela v roce 1926. Karl Beck se roku 1920 oženil se svou ovdovělou sestřenicí Terezií, která měla dvě dcery. Společně v Nadějkově bydleli až do roku 1937, kdy prodali zámek s velkostatkem rodině Segerově a odstěhovali se do Würzburku v Bavorsku. [1]

Po roce 1863 provedla v zámku značné vnitřní úpravy, jeho vnější barokní podoba však zůstala zachována. V letech 1863-73 obnovila zanedbaný zámecký park, v roce 1894 přestavěla bývalý pivovar na malířský ateliér. Malíře měla v oblibě a podporovala je, nějaký čas se na zámku zdržoval i český krajinář Václav Jansa. [1]

Hraběnka Karolína se roku 1858 provdala za Ludvíka hraběte Kokořowce, se kterým se však po 10 letech rozvedla. Nadějkovského panství se ujala v roce 1862. [1]

Karel Wratislaw z Mitrowic zemřel roku 1844 ve věku 35 let. Nadějkov zdědila jeho tehdy tříletá dcera Karolína. Za poručníka jí byl ustanoven otcův bratr, hrabě Rudolf Konstantin Wratislaw z Mitrowic, místodržitelský rada v Praze. [1]

V roce 1843 koupil zámek Karel hrabě Wratislav z Mitrowic. V tomto roce měl Nadějkov 42 domů a 469 obyvatel. [1]

Antonín Feuerstein roku 1803 prodal nadějkovské panství pražskému měšťanovi a velkoobchodníkovi Janu Tuskanymu. Jan Tuskanynechal u zámku vystavět zděný špýchar se sedlovou střechou a stáje vedle vinopalny. [1]

Roku 1761 zakoupil tvrz i hospodářství Antonín Ferdinand Feuerstein, který v tomto roce odešel jako c.k. generál polní zbrojmistr na odpočinek. Zemřel roku 1781 ve stáří 89 let a byl pohřben v kostelní hrobce. Panství zdědil jeho synovec Antonín, který byl roku 1783 povýšen do hraběcího stavu. Roku 1781 dokončil přestavbu tvrze do podoby barokního zámku – od této doby má věžičku s hodinami. [1]

Poté se majitelé střídali. Poslední zmínka o tvrzi je z roku 1703, kdy bylo v objektu zaznamenáno 19 místností s příslušenstvím. [2]

Po jeho smrti roku 1596 připadl Nadějkov jeho synovi Oldřichovi a v držení rodu bylo panství do roku 1668. [2]

V roce 1576 rozšířil svůj majetek a přikoupil Branišovice, Hněvanice, Záluží a Zhoř od Švamberků. [2]

V roce 1542 se při dělení majetku mezi bratry připadla ves i s příslušenstvím Bedřichovi z Doudleb, který nechal tvrz v letech 1570 až 1584 přestavět v renesančním slohu. [2]

V místech dnešního zámku stávala vodní tvrz ze 14. století. Ta je poprvé zmiňována roku 1373 v souvislosti s majitelem panství, Ahníkem z Nadějkova. Do dnešních dnů se z tvrze dochoval zbytek bašty poblíž objektu zámku. Na počátku 16. století se dostal Nadějkov pánům Doudlebským z Doudleb. [2]