Osada Buďánka

Osadu postavili v letech 1820 -1840 na místě vytěženého vápencového lomu u usedlosti Zámečnice důlní dělníci, nádeníci z okolních vinic a dělníci z prvních právě vznikajících továren na Smíchově. Počátkem 19. století si zde dělníci postavili 24 domků ve dvou uličkách navzájem propojených schody. Postupně se tu vytvořila zvláštní spleť různorodých obydlí v prudkém svahu se zahrádkami a místní obyvatelé zde chovali i zvířata. Osada byla už v 19. století natolik výrazná a zajímavá, že ji popsal ve svých romanetech „Můj přítel vrah“ a „Rváč“ spisovatel Jakub Arbes jako rozervané, divoké, ale přitom romantické místo, kudy často rád procházel. Osada začala zvolna upadat před 1. světovou válkou, kdy byla zavřena část lomu a za 2. světové války tu mělo SS tajný úkryt ve sklepě místního hostince. Konec svérázného života v osadě nastal v 80. letech minulého století, kdy vláda násilně odkoupila většinu domů a chtěla zde postavit mnohapatrovou budovu pro Ministerstvo vnitra. Plán tehdejším „pánům“ překazila Sametová revoluce a domky nakonec zůstaly, avšak bez bývalých majitelů, kterým nebylo umožněno vrátit se zpátky. Roku 1991 byla Buďánka prohlášena památkovou zónou, ale v domcích nikdo nebydlel a ani se o ně nestaral, takže začaly chátrat. V roce 2004 za vlády kontroverzního exstarosty Milana Jančíka nechala Praha 5 část domů zbourat. Zvrat nastal v roce 2015 kdy se v bývalém koloniálu se podařilo otevřít kavárnu s komunitním centrem. Nachází se zde také infocentrum pro celou památkovou zónu. V dalších letech se postupně začínají opravovat i další objekty.