Jelínkova vila
Původně zde stál Jarolímův mlýn, který od města v roce 1904 koupil zdejší úspěšný podnikatel Karel Jelínek. Postupně nechal objekt v letech 1904-07 přestavět podle projektu chotěbořského stavitele Františka Lišky na soukromou rezidenci. Využil zdejšího náhonu a v části přízemí zbudoval i vodní elektrárnu, díky které zásoboval elektřinou postupně celé město.
V majetku koželužny zůstala vila do roku 1948, kdy byl celý majetek Jelínkových znárodněn / ukraden komunisty. Vnuk zakladatele Antonín Jelínek (12. 5. 1897 – 2. 1. 1980) vedl továrnu až do ledna roku 1948, kdy byl pověřen tehdejším Ministerstvem průmyslu a ČZKG (Československé závody kožedělné a gumárenské) k nákupu surových kůží v Jižní Americe, odkud se již pod vlivem únorového znárodňování nevrátil a zůstal v emigraci. V následující éře státních podniků sloužila vila pouze jako obytný dům a chátrala. Turbína pro výrobu elektřiny v té době zahálela a rezivěla. Kolem roku 1987 byla nakonec část elektrárny vymontována a dána do šrotu.
V roce 1992 už neobyvatelnou nemovitost (kromě vodního díla) koupil Ing. Lubomír Jurek, jednatel firmy AQUEKO, spol. s r.o.., který vile vrátil původní lesk a vybudoval zde moderní hotel s minipivovarem a restaurací. Meziříčská piva nesou název Harrach, což je podle jména bývalého majitele zámeckého pivovaru, hraběte Františka Alfreda Harracha. Část místností v hotelu, tzv. historické pokoje, jsou upraveny v duchu bydlení původního majitele. Minipivovar pořádá také exkurze, které je vhodné si zamluvit předem, a firemní akce.
