Rýchorská bouda
Historie boudy se začala psát v roce 1926, kdy ji jako zakázku slečny Bertholdy Hampelové a Josefa Grossmanna vybudoval trutnovský stavitel Wagenknecht. Nechala ji prý postavit dcera služebné ze sousední bývalé Maxovy boudy. Hampelová, od roku 1930 jediná majitelka, boudu úspěšně provozovala až do konce války.
Poté ji do národní správy převzal roku 1946 pražský Klub českých turistů. Národním správcem byl Robert Bříza, který převzal boudu s kuchyní, sálem, sklepem, půdou a tuctem hostinských pokojů s 23 postelemi. Od roku 1950 boudu obhospodařovalo pražské sokolské družstvo Vzlet, poté patřila delší dobu Interhotelům Krkonoše, od roku 1976 získala Správa KRNAP, která zde vybudovala školicí středisko ochrany přírody, svého druhu první v Československu. Rozsáhlá rekonstrukce objektu proběhla v letech 1980–1985 nákladem přes 8 miliónů Kčs.
V roce 2012 zůstala bouda dlouhodobě ztrátová. Po zimě byla nakonec bouda uzavřena. V roce 2013 ji začala provozovat Alena Dušková, provozovatelka penzionu ve Velké Úpě. Ta zde například vyráběla oblíbené kynuté knedlíky s borůvkami a před stavením volně pobíhal velšský poník a americký mini kůň, kterého ve zbědovaném stavu zachránila z množírny. V důsledku krize spojené s pandemií covidu-19 se ale provoz dostal do kritické situace. Díky solidaritě lidí se prostřednictvím sociálních sítí podařilo získat peníze na pokrytí nejnutnějších nákladů, přesto byla nucena na jaře 2021 provoz ukončit. V roce 2023 je ale bouda znovu v provozu.
