Rennerova bouda

V roce 1797 ji vystavěli bratři August a Ignác Rennerové, příslušníci starého alpského rodu, který do Krkonoš přišel během kolonizace v 16. století. Ačkoliv byli úzce spřízněni s tehdejšími hospodáři Luční boudy, byli z jejich strany vnímáni jako ostrá konkurence v rozvíjejícím se turistickém průmyslu a docházelo mezi nimi k častým sporům a dalším nepřístojnostem: konkurenti z Luční boudy jim například dvakrát rozřezali stavební dřevo, které se sem pracně dováželo z údolí. Bouda byla ale nakonec přes všechny peripetie dostavěna.

Roku 1832 získala boudu rodina Buchbergerova. Až do té doby se jednalo o letní boudu se zhruba 40 kravami, jež předtím byla příležitostně využívána pro turistický ruch. Se začátkem 20. století počali majitelé boudu provozovat po celý rok po několika přestavbách. Bouda nabízela horským hostům jídlo dle nabídky jídelního lístku a nápoje (vína, vrchlabský ležák) v kterékoliv denní době. Lákala hosty na dobře vybavené pokoje za nezapomenutelnými východy i západy slunce.

Za první republiky získali boudu bratři Bönschové, majitelé Luční boudy, a hospodaření obou bud sjednotili. V době mobilizace v roce 1938 obsadilo boudu československé vojsko. Následně vyhořela za podobných okolností jako Luční bouda. Bönschové uplatnili škodu jako pojistnou událost nejprve u německé pojišťovny, která si později částku 221 tisíc říšských marek vymohla na Protektorátu Čechy a Morava.

Na rozdíl od známější a větší Luční boudy už nebyla obnovena, i když Gustav Bönsch započal v době okupace s novou výstavbou a hrubou stavbu dotáhl až po střechu. Po jeho odsunu hrubá stavba chátrala a v roce 1950 vojenská správa stavbu rozebrala a místo zplanýrovala. Na jejím místě od té doby najdeme malé odpočívadlo s pramínkem vody z původního vodovodu – Rennerovou studánkou.