Bouda u Bílého Labe

Vznik boudy je spojen s velkou povodní, která Krkonoše v roce 1897 zasáhla. I údolí Bílého Labe silně zasaženo, jeho břehy zůstaly podemlety a koryto bylo zanesené směsí kmenů stromů a balvanů. Rakousko-uherský stát po povodni vypracoval projekty rozsáhlého hrazení bystřin, bělolabské údolí se stalo součástí jednoho z nich. Pod Jeleními (tenkrát Leierovými) Boudami se otevřel žulový lom, zde vznikly dvě kovářské dílny – větší z nich poblíž ústí Čertovy strouhy (druhá poněkud výše také u Čertovy strouhy).

Nedaleko větší kovárny vznikl kolem roku 1900 sklad materiálu a provizorní ubytovna. Zároveň byla opravena a rozšířena přístupová cesta, která jako letní cesta pokračovala proti proudu Bílého Labe až k Luční boudě a od roku 1891 nesla na počest vrchlabského děkana Václava Webera jeho jméno.

Po dokončení veškerých terénních i vodohospodářských prací začali cestu hojně využívat turisté. Potenciál údolí využil Václav Hollmann a na místě bývalého skladiště postavil v roce 1913 jednoduchou jednopatrovou budovu. V letních měsících se turisté před dalším výstupem na hřebeny nebo k Luční boudě mohli u venkovních stolů zaposlouchat do hukotu obou toků.

Později Hollmann boudu rozšířil. Vybudoval malou vodní elektrárnu, vylepšil poskytované služby. Hollmann provozoval boudu až do svého odsunu po skončení 2. světové války.

Po válce se bouda dostala do majetku Státních lesů a posléze Klubu českých turistů. Později ji získal podnik Zemědělské stavby Praha pro rekreaci svých zaměstnanců, přičemž pohostinství poskytovala i kolemjdoucím. Ubytování nabízela také sezónním brigádníkům pracujícím v okolních lesích.

V roce 2023 je bouda v soukromém vlastnictví a nabízí ubytování v celkové kapacitě 28 osob. Pokoje jsou zrekonstruované s vlastním sociálním zařízením. Dále je pro návštěvníky připravena stylová restaurace s velkou terasou a udírnou. Parkování je v letní sezoně zajištěno přímo u pensionu.