Liščí bouda
Původně patřila Liščí bouda rodině Zinneckerů, která zde celoročně hospodařila a již na konci 19. století si ke svému živobytí přilepšovala provozováním hospody.
V roce 1908 boudu za 8000 zlatých koupil Johann Fischer ze Zadních Rennerovek. Postupně ji z chalupy přeměnil v jeden z největších krkonošských horských hotelů. Fischer původně pracoval na Luční boudě, kde načerpal podnikatelské znalosti. K půdorysu původní horské chalupy přistavěl Fischer postupně levé i pravé křídlo a pro hosty tak bylo připraveno 75 lůžek, centrální vytápění, koupelny s tekoucí studenou i teplou vodou, garáže a telefonní spojení. Ve dvacátých letech se objekt znovu rozšířil a dosáhl kapacity 120 lůžek v 50 pokojích. Fischer zemřel v roce 1939 ve věku jedenasedmdesáti let. O rok dříve mu Krkonošský spolek propůjčil plaketu Guido Rottera za podporu budování a značení turistických cest v nejvyšších českých horách.
Liščí bouda byla roku 1945 konfiskována jako veškerý ostatní německý majetek. Posledním vedoucím, správcem boudy byl Jaroslav Duben, za jehož působení ukončil existenci boudy oheň 13.4.1948. Duben si za nedbalostní trestný čin odseděl tři roky, ačkoliv je skoro jisté, že za požárem stála nepozornost podřízených, kteří mu byli přiděleni. Přitížilo mu pravděpodobně i to, že předtím správcoval na nedaleké Havlově boudě, která vyhořela předtím 17. října 1946 a pak i na sousední Výrovce, kterou z neopatrnosti zapálil 6. února 1947 Dubnův podřízený, pomocník domovníka. Liščí bouda nebyla již obnovena a její funkci ve značně omezeném rozsahu převzala Lyžařská bouda.
