První českomoravská továrna na stroje
Založení První českomoravské továrny na stroje bylo vyvoláno rozmachem cukrovarnictví v českých zemích v 60. letech 19. století. Tovární areál začal vznikat od roku 1871 v blízkosti státní dráhy z Prahy do Olomouce z iniciativy karlínského stavebního podnikatele Václava Nekvasila (Václav Nekvasil na konci 60. let 19. století spolupracoval s majitelem karlínské strojírny Vincencem Daňkem. Později se ale obchodně rozešli. Rodina měla v První českomoravské uložené značné jmění a po celou dobu působila ve správní radě, po úmrtí Václava Nekvasila v roce 1906 místo převzal jeho syn Otakar), velkostatkáře Karla Židlického (1833–1878) a karlínského továrníka Jana Topinky.
Úmyslem bylo založení ryze české akciové strojírny a tím i o proniknutí českého kapitálu do oblasti, kde dosud podnikali zejména němečtí továrníci. Stavbu továrny realizoval Židlického tchán a člen výkonného výboru Josef Čermák. Ředitelem továrny se stal Vojtěch Novotný, původně inženýr Rustonky, vedl ji až do roku 1892, kdy ho nahradil Bohumil Mařík.
Zpočátku továrna vybavila cukrovary v Berouně, Českých Budějovicích a Slavkově. Později, z důvodů problémů s cukrovary, se ale začala specializovat i na jiné obory.
V roce 1886 převzala První českomoravská od Pražské železářské společnosti na Kladně i s dokumentací a dělníky výrobu mostů. Za léta 1886 – 1908 vyrobila mostárna 1 524 železničních a 560 silničních mostů. Pocházejí odtud ale i jiné četné stavební konstrukce, namátkou Průmyslový palác na Výstavišti v Holešovicích či Petřínská rozhledna nebo železné konstrukce Staroměstské tržnice. V 90. letech 19. století se mostárna osamostatnila jako firma Bratři Prášilové, zůstala ale součástí areálu.
V roce 1899 zde začalo pracovat nové lokomotivní oddělení. Do roku 1917 tu bylo vyrobeno 877 lokomotiv.
V roce 1907 spolu se společností Ringhoffer založila výrobce automobilů Praga.
Roku 1921 se sloučila s Kolbenovou továrnou a vznikla Českomoravská – Kolben se 4 700 dělníky a 640 úředníky. V roce 1927 se spojila s Daňkovou továrnou v Karlíně a vznikl kolos Českomoravská–Kolben–Daněk (ČKD) se 7 560 dělníky a 1 240 úředníky. V čele podniku stál Emil Kolben. Na prahu hospodářské krize mělo ČKD 14 423 zaměstnanců.
Při náletu na Prahu v březnu 1945 byl libeňský závod těžce poškozen. Po znárodnění obnovil strojírenský gigant výrobní tradice z předválečného období. Bohužel po revoluci továrna nestačila modernějším západním továrnám. V posledních letech 20. století byla většina objektů (lokomotivka, mostárna a četné další) zbourána a na jejich místě vyrostla sportovní hala nebo obchodní centrum.


