První českomoravská továrna na stroje

Stavební společnost Václav Nekvasil - Společnost

2000

V posledních letech 20. století byla většina objektů (lokomotivka, mostárna a četné další) zbourána a na jejich místě vyrostla sportovní hala a obchodní centrum. [1]

1945

Při náletu na Prahu v březnu 1945 byl libeňský závod těžce poškozen. Po znárodnění obnovil strojírenský gigant výrobní tradice z předválečného období. [1]

1929

Na prahu hospodářské krize mělo ČKD 14 423 zaměstnanců. Součástí ČKD se staly i Loděnice Praga. [3]

1927

Českomoravská – Kolben se v roce 1927 spojila s Akciovou společností Strojírny, dříve Breitfeld, Daněk a spol. v Karlíně a vznikla Českomoravská–Kolben–Daněk (ČKD), největší strojírna v tehdejším Československu. V čele podniku stál Emil Kolben. [2] Disponovala 7 560 dělníky a 1 240 úředníky. [3]

1921

Roku 1921 se První Českomoravská továrna na stroje v Praze sloučila s Elektrotechnickou a.s. a vznikla tak Českomoravská – Kolben. [2] Disponovala 4 700 dělníky a 640 úředníky. [3]

1907

V roce 1907 spolu se společností Ringhoffer založila výrobce automobilů Praga. [2]

1906

Karlínští podnikatelé stáli nejen u počátků Českomoravské továrny, ale hráli důležitou úlohu po celou dobu její existence. Například rodina jednoho z hlavních zakladatelů Václava Nekvasila měla v akciích továrny uloženu značnou část svého rodinného jmění. Po celou dobu také jméno Nekvasil figurovalo ve správní radě továrny. Po úmrtí Václava Nekvasila v roce 1906 ho nahradil jeho syn Otakar. [4]

1899

Rozšiřování výrobního programu a s ním i továrního areálu pokračovalo: V roce 1899 začalo pracovat nové lokomotivní oddělení a už v následujícím roce odtud vyjela první česká parní lokomotiva. Do roku 1917 ji následovalo 877 lokomotiv a 241 tendrů. V roce 1901 se rozběhla výroba parních válců, 1906 parních turbin, 1907 automobilů, 1908 vznětových motorů. [3]

1890

V 90. letech 19. století se mostárna osamostatnila jako firma Bratři Prášilové, zůstala ale součástí areálu. [3] Areál měl jako jedna z prvních strojíren vlastní elektrárnu a rychle se rozrůstal. [1]

1886

V roce 1886 převzala První českomoravská od Pražské železářské společnosti na Kladně i s dokumentací a dělníky výrobu mostů. Za léta 1886 – 1908 vyrobila mostárna 1 524 železničních a 560 silničních mostů. Výroba mostárny se ale neomezovala jen na mosty, pocházejí odtud i četné stavební konstrukce, namátkou Průmyslový palác na Výstavišti v Holešovicích či Petřínská rozhledna, železné konstrukce Staroměstské tržnice, Akademie výtvarných umění, Obecního domu, Národního divadla i Národního muzea. [3]

1877

Z vleklé krize se Českomoravská začala dostávat až v roce 1877 a v roce následujícím pak dosáhla co do počtu dělnictva stavu z roku 1873. Během krize se ukázala až nezdravá závislost Českomoravské na cukrovarech, když neuhrazené pohledávky z krachujících cukrovarů téměř stály továrnu existenci. To v následujících letech vedlo k širšímu rozptýlení aktivit a zavádění nových provozů. [4]

1876

Firma podpořila výstavbu stanice Libeň, která byla v roce 1876 otevřena pro nákladní dopravu, od roku 1879 sloužila i dopravě osobní. [1]

1874

V roce 1874 vrcholily problémy Českomoravské a i přes finanční injekce ze Živnobanky došlo ke skoupení 2000 vlastních akcií a tím ke snížení základního jmění na 600 000 zlatých. Uvažovalo se dokonce o prodeji Českomoravské, ale nenašel se dostatečně silný kupec, který by továrnu koupil. [4]

1873

V roce 1873 byl založen hutnicko-hornický obor, v roce 1881 oddělení vodních turbin, v roce 1885 oddělení pro výrobu ústředních topení a větrání. [3]

1873

Již rok 1873 ovšem přinesl hospodářskou krizi, a s ní i problémy s proplácením dodaných strojů. V případě cukrovaru ve Slavkově dokonce musela Českomoravská cukrovar koupit, aby neskončil v konkurzu a továrna nepřišla o platby. [4]

1872

První výrobní program tvořily stroje pro potravinářský průmysl, především strojní vybavení cukrovarů. Už v roce 1872, kdy továrna měla 52 obráběcích strojů a 125 dělníků, vybavila cukrovary v Berouně, Českých Budějovicích a Slavkově. [3] Stavbu továrny realizoval Židlického tchán a člen výkonného výboru Josef Čermák. Ředitelem továrny se stal Vojtěch Novotný, původně inženýr Rustonky, vedl ji až do roku 1892, kdy ho nahradil Bohumil Mařík. [4]

1871

Založení První českomoravské továrny na stroje bylo vyvoláno rozmachem cukrovarnictví v českých zemích v 60. letech 19. století. Tovární areál začal vznikat od roku 1871 v blízkosti státní dráhy z Prahy do Olomouce. [1] Vznikl z iniciativy karlínského stavebního podnikatele Václava Nekvasila, velkostatkáře Karla Židlického a karlínského továrníka Jana Topinky. [3] Václav Nekvasil na konci 60. let spolupracoval s majitelem karlínské strojírny Vincencem Daňkem. Později se ale obchodně rozešli. [4]

K domu nění k dispozici žádná literatura.

O domu nejsou k dispozici žádné články.

Dům nemá k dispozici žádné externí galerie.

Dům nemá k dispozici žádné Facebook odkazy.