Český porcelán Dubí (Exteriér), autor: Radomír Kočí, datum: 23.1.2022

Český porcelán Dubí

Stručné info

Továrník Anton Tschinkel koupil roku 1864 budovu Dolního mlýna (Unter Buschmühle), stojící na tomto místě a místo něj postavil manufakturu na výrobu majoliky, pozdější porcelánku. Po hospodářské krizi v roce 1885, kdy musel Anton Tschinkel většinu majetku prodat, se továrna nakrátko stává součástí míšeňské porcelánky, která sem přenesla své formy a šablony. Poprvé se tak v Dubí objevuje modrý cibulový vzor.

Roku 1899 zakoupil tuto porcelánku továrník Bernard Bloch (1836–1909). Poté, co ji převzal čtvrtý Blochův syn, Egon, začal v ní vyrábět také dlaždice a kachle, později pod značkou Terrakotta. Pro další osudy dubské porcelánky je třeba zmínit, že rodina Blochů byla židovského původu. Během druhé světové války byla továrna arizována a areál porcelánky se postupně přeměnil až na vojenské sklady tabáku a opravnu tanků a vojenských vozidel.

Po válce roku 1947 byla znárodněna a sloučena s dalšími severočeskými porcelánkami pod národní podnik Duchcovský porcelán.

V roce 1991 se podnik osamostatnil a stal se akciovou společností. 20. března 2021 zemřel ředitel firmy Český porcelán a. s., nositel čestného titulu „Rodinné stříbro“, Ing. Vladimír Feix, který porcelánku vedl po dlouhých 31 let. Dubí zůstává jedno ze čtyř míst na světě, kde se porcelán s cibulovým vzorem vyrábí. Společnost Český porcelán v roce 2021 zaměstnává na 260 lidí. Výrobky firmy se vyvážejí do 22 zemí, přičemž hlavními odběrateli jsou Korea a Japonsko, v Evropě poté Německo.

Adresa
Tovární 305/17b, 417 01 Dubí
Rok stavby
Galerie
Český porcelán Dubí (Exteriér), autor: Radomír Kočí, datum: 23.1.2022
Český porcelán Dubí (Exteriér), autor: Radomír Kočí, datum: 23.1.2022
Klikněte níže na mapě na bod a uložte návštěvu domu

(Vzdálenost aktualizujete kliknutím na bod v mapě)


Subjekty

Arthur Bloch (Vlastník) Arthur Bloch - Vlastník
Anton Tschinkel (Vlastník) Anton Tschinkel - Vlastník

Časová osa

4/2021
20. března byla oznámena smutná zpráva – zemřel ředitel firmy Český porcelán a. s. v Dubí u Teplic, nositel čestného titulu „Rodinné stříbro“, Ing. Vladimír Feix, který porcelánku vedl po dlouhých 31 let. Dubí zůstává jedno ze čtyř míst na světě, kde se v současnosti porcelán s cibulovým vzorem vyrábí. Společnost Český porcelán v současnosti zaměstnává na 260 lidí a je zároveň jedinou českou porcelánkou, která neprošla insolvencí. Výrobky firmy Český porcelán, a. s., se vyvážejí do 22 zemí, přičemž hlavními odběrateli jsou Korea a Japonsko, v Evropě poté Německo. [4]
2020
Výroba se v Českém porcelánu v Dubí od roku 1864 zastavila dvakrát. Během druhé světové války, kdy tam německá armáda zřídila opravnu vojenské techniky, a v roce 2020 kvůli pandemii koronaviru. Vedení firmy letošní rok hodnotí jako nejhorší od války. Pandemie zhatila plány na modernizaci vytápění kvůli přísnějším emisním limitům. V březnu pak firma postupně přišla o zakázky. Víc než tři týdny výroba stála. Lidé se vrátili do práce až tento týden. [3]
2011
Původní budovy z konce 19. století (parcela 184/1) jsou již značně změněny, porcelánka je stále v provozu a vyrábí cibulák. [1]
2009
V roce 2009 Český porcelán a.s. spolu s dceřinnou společností realizoval Projekt rozdělení společnosti sloučením a mateřská firma získala tak majetek, značku a převzala výrobu ozdobného a figurálního porcelánu. Dochází k úzké spolupráci mezi závodem v Dubí a nově vzniklým závodem Royal Dux v Duchcově a to vše pod hlavičkou Český porcelán a.s. [2]
2002
Roku 2002 se Český porcelán, akciová společnost zařadil mezi firmy a značky, které obdržely titul "Rodinné stříbro". [2]
1997
Od roku 1997 došlo k doplnění ochranné známky z roku 1993 o označení země původu. V roce 1997 se stala akciová společnost CESKÝ PORCELÁN většinovým akcionářem Porcelánové manufaktury Royal Dux Bohemia, a.s. v Duchcově (tato společnost se zabývá výrobou figurálního a ozdobného porcelánu). [2]
1991
V roce 1991 se podnik osamostatnil a stal se akciovou společností. [2]
1969
Od konce šedesátých let je v závodě věnována značná pozornost stálé modernizaci provozu s cílem ulehčit a zefektivnit výrobu, vytvořit optimální pracovní prostředí a dosáhnout co nejčistší produkce z hlediska ekologie. [2]
1958
Po roce 1958 fungovala pod názvem Karlovarský porcelán. [1]
1955
V roce 1955 začíná závod spolupracovat s vídenskou firmou Thun-Hohenstein, který má velký podíl na sortimentní explozi, kterou závod dovedl až do dnešní podoby. [2]
1947
Po válce roku 1947 byla znárodněna a sloučena s dalšími severočeskými porcelánkami pod národní podnik Duchcovský porcelán. [1]
1944
Protože se během války projevil nedostatek pracovních sil, byly na práci nasazeni francouzští váleční zajatci. I tak odbyt klesal a s ním i výroba, která se nakonec úplně zastavila v roce 1944. Areál porcelánky se přeměnil na vojenské sklady tabáku a opravnu tanků a vojenských vozidel. [5]
1942
V roce 1942 byla prodána lipskému podnikateli dr. Horstu Wiederovi. V té době změnila porcelánka název na Porzellan Fabrik Dr. Wider Eichwald. [5]
1938
Během druhé světové války byla továrna arizována a vyráběla pod názvem Eichwalder Porzellan­-, Ofen­- u. Wandplattenfabrik Dr. Widera & Co. [1] Komisním správcem a ředitelem se stal Hermann Lewald. [5]
1929
Přes řadu přijatých úsporných opatření se závodu nevyhnula krize ve 30. letech, kdy na dobu dvou až pěti týdnů byly zaměstnanci vysazováni nebo dočasně propouštěni. Pro další osudy dubské porcelánky je třeba zmínit, že rodina Blochů byla židovského původu. Arthur se v roce 1929 rozvedl a z prvního manželství se mu narodily dcery Hannerle a Marrietta. [5]
1920
Veškeré problémy se podařily díky obratné obchodní a výrobní politice překonat během konjunktury ve 20. letech. V porcelánce se v té době vyráběly především jídelní, ovocné a kuchyňské soupravy, toaletní sady, porcelán s cibulovým vzorem, podpolevní malbou a selským dekorem a stále zůstala výroba kamen a krbů. Na konci 20. let přibyla čtvrtá pec, čímž mohla být jedna z pecí využívána pouze na vypalování výrobků, které byly zdobeny podglazurovou dekorací. V té době pracovalo v závodu 320-340 zaměstnanců, z nichž 70 % tvořily ženy. Na pracovní prostředí se tolik nedbalo a mzdy byly nízké. [5]
1914
Jeho synové Oskar, Arthur a Otto v roce 1914 postavili dvě nové pece, ve dvacátých letech, kdy továrna dosáhla největšího rozmachu, zde byly pece čtyři. [1] Porcelánka v té době zaměstnávala 160 lidí. Během první světové války odešlo mnoho kvalifikovaných pracovníků a dělníků, které nahradily ženy. Jejich týdenní plat dosahoval 72-78 korun a zbylí muži 120-150 korun. [5]
1899
Bernard Bloch (1836–1909) zakoupil tuto porcelánku roku 1899. Bernard Bloch také již roku 1873 koupil továrnu rodiny Huffských v Krupce-Unčíně, ve které Vinzenz Huffsky od roku 1822 vyráběl kameninu Siderolith a Terralith. Poté, co ji převzal čtvrtý Blochův syn, Egon, v ní začal vyrábět také dlaždice a kachle, později pod značkou Terrakotta. [1]
1885
V roce 1885 se továrna nakrátko stává součástí míšeňské porcelánky Meißner Ofen­-und Porzellanfabrik (vorm. C. Teichert), která sem přenesla své formy a šablony. Poprvé se tak v Dubí objevuje modrý cibulový vzor – Zwiebelmuster. [1]
1873
V letech 1873–1874 postavil první budovu na výrobu užitkového porcelánu. [1]
1864
Roku 1864 průmyslník Anton Tschinkel koupil v Dubí Dolní mlýn a zavedl zde výrobu majoliky. [1]

Literatura

K domu nění k dispozici žádná literatura.

Články

Externí galerie

Dům nemá k dispozici žádné externí galerie.

Facebook

Dům nemá k dispozici žádné Facebook odkazy.

Další odkazy

industrialnitopografie.cz [1]
geocaching.com [2]
Dubský zpravodaj - říjen 2021 [5]

Návštěvy

Historie návštěv domů je k dispozici v prémiové verzi.