Majitelem areálu je společnost ARBOJO s.r.o., ve které je jednatelem pan Bedros Sancar, společníkem s vkladem je Nura Sancar, oba z Německa. Ti vlastní i nedaleký areál továrny, dříve srdce rodiny továrníků Geipelů.
2011
Hodnotný soubor budov je v současnosti částečně využit pro strojní výrobu, probíhající obnova fasád je však znehodnocující. [1]
1945
Po znárodnění roku 1945 se stala továrna součástí n. p. Tosta Aš. Vigoňovou přádelnu v šedesátých letech 20. století nahradila osnovní stávkárna. Bavlnářská přádelna v hlavní budově se dočkala první modernizace v letech 1965–1966. [1]
1939
V roce 1939 stejná firma propojila obě přádelny dvoupodlažní přípravnou. V blízkosti přádelny vyrostly rovněž dělnické domy. Zaměstnanecký dům s jídelnou, šatnami a kancelářemi, který měl být, dle projektu Heinricha Scherrera z roku 1939, situován severozápadně od přádelny, nakonec postaven nebyl. [1]
1938
Roku 1938 firma Köhler & Pschera přádelnu navýšila o další dvě podlaží. [1]
1926
Roku 1926 došlo k prodloužení přádelny směrem k jihu o dvoupodlažní přístavbu. [1]
1904
Přádelnu vybudovala firma Christian Fischer’s Söhne v roce 1904. Areál podniku byl postupně doplňován novými objekty, vyhovujícími inovovaným technologiím a větším objemům výroby. Dominantou areálu je srostlice několika budov o dvou až čtyřech podlažích, sestávající z bavlnářské přádelny, ke které v roce 1911 ze severu přibyla samostatně stojící přádelna vigoňové příze. Přádelna bavlny typu lancashire mill se sprinklerovou a schodišťovou věží měla secesní fasádu.