Výrovka

Původní jednoduché přístřeší se nazývalo Tannenbaude (Jedlová bouda). Mnohem více se ale už v této době uchytil německý název Geiergucke (Supí vyhlídka). Financům, kteří tu hlídali stezky před pašeráky, se tenkrát příhodně přezdívalo Geier, tedy supi.

Jiná teorie vzniku jména pochází ze stejné doby. Tehdejší pašerácký vůdce Georg Wenzel, přezdívaný Geirwanz, očekával jednoho večera nedaleko Luční boudy v polorozpadlé boudě své kumpány. Vyrušil ho přitom mladý financ, který se na místě objevil a vešel do boudy. Geirwanz se uchýlil na půdu. Za chvíli za financem dorazila mladá dívka, ve které pašerák poznal svou dceru. Musel poslouchat jejich láskyplné švitoření, během kterého děvče vyzradilo jeho záměry. Zrada ho tak rozezlila, že seskočil z půdy a dceru, která finance bránila, probodl dýkou. Financovi se podařilo utéci, a když se i s posilami vrátil, našel pašeráka oběšeného nad tělem zavražděné dcery. Po něm nazvali jeho pašeráčtí druhové boudu Geiergucke.

Poslední prozaický výklad jména vychází z místního nářečí, ve kterém Němci pro naši největší sovu výra velkého používali slovo Geier.

Klub českých turistů - Vlastník

1990

Výstavba nové Výrovky byla dokončena. Vlastní ji Klub českých turistů a disponuje 35 lůžky, restaurací a je celoročně v provozu.

1988

V letech 1988–1990 postavila polská firma Budimex z Poznaně nový objekt podle velmi kontroverzního projektu trutnovského architekta Vokatého (autora hotelu Horizont v Peci pod Sněžkou, dostavby vrchlabské radnice, O2 arena). [1]

1948

V roce 1948 byla na místě Výrovky postavena provizorní bouda s noclehárnou o kapacitě třiceti lůžek. Dlouho ji vedl populární Jura Pachman. [1]

1947

Havlovu boudu pravděpodobně úmyslně někdo zapálil 6. února 1947. Vyhořela a už nebyla obnovena. Příběh boudaře Jana Dubna, který při požárech na Výrovce přišel o všechen majetek, dramaticky pokračoval na protější Liščí hoře. [1]

1946

17. října 1946 vypukl na Výrovce požár. [1] Hořet začalo v dřevěném skladišti, rozděleném prkennými přepážkami do tří prostorů. V jednom z nich byl zaparkován traktor, v dalších byly uskladněno větší množství nafty, benzínu, oleje, dehtu, asfaltu a bavlněných odpadků na čištění motorů. Garáž byla v tom čase po dobu jednoho týdne vytápěna nechráněným ocelovým košem, kterému se říkalo koksák. Dřevěná Výrovka padla za oběť ohni, zděnou Havlovu boudu se podařilo zachránit. [1]

1945

Po válce boudu převzala československá armáda, nájemcem se stal Jan Duben, který tady působil už za první republiky. Vojsko zde i dále pořádalo lyžařské kurzy budoucích lyžařských výcvikových instruktorů. Bouda se měla podle komise pro nové názvosloví jmenovat Havlova bouda – Výrovka (změna z původně užívaného jména Havlova bouda na Výrovce. J. Duben nesouhlasil: „Výrovka je hora, Havlova bouda nese jméno po zakladateli, který je ještě živ a to pan generál Havel. Odbočka svazu čsl. důstojnictva ve Velké Praze nesouhlasí s novým pojmenováním.“ [1]

1938

V roce 1938 tady byla nakrátko zřízena četnická stanice. Za druhé světové války se Výrovka i Havlova bouda ocitly pod německou vojenskou správou a hospodařili v nich již zmínění bratři Bönschové z Luční boudy, kteří snad boudu dostali do správy jako kompenzaci za českým vojskem vypálenou Rennerovu a Luční boudu. [1]

1935

V lednu 1935 tu proběhl výcvik 13 fyzicky zdatných příslušníků trutnovského praporu. O rok později tu pod vedením štábního kapitána Eduarda Doupovce cvičilo po dobu 4 týdnu 13 vojáků odvodního ročníku 1935 spolu s vybranými instruktory. [1]

1926

Roku 1926 se rozhodlo československé ministerstvo národní obrany postavit tady vojenský srub pro výcvik lyžařských vojenských jednotek. Stávající chátrající přístřešek byl spojen krytou chodbou se sousední Havlovou boudou s 36 pokoji. Účinnou pomoc při její výstavbě poskytl tehdejší generál František Havel, velitel zemského ženijního vojska, po němž byla nová bouda pojmenována. Po dostavbě se stala majetkem lyžařského klubu Svazu československých důstojníků. [1]

1850

Majiteli Geiergucke se zhola nezamlouvalo, že právě jeho bouda se stala základnou pro pronásledování pašeráků, a tak ji v první polovině 19. století nechal zbourat. Bratři Bönschové z Luční boudy dlouho usilovali o pronájem pozemku od maršovské vrchnosti. Chtěli tu vybudovat přístřešek pro koňské spřežení pro chvíle nepohody. Strategický význam místa si posléze skutečně znovu vyžádal výstavbu alespoň primitivního přístřešku jako ochrany před nepohodou. [1]

1701

Na tomto místě vzniklo jednoduché přístřeší už v 18. století, Často se tu zdržovali financové, kteří pásli po pašerácích a měli tu dobrý rozhled na svahy s jejich stezkami. [1]

K domu nění k dispozici žádná literatura.

O domu nejsou k dispozici žádné články.

Dům nemá k dispozici žádné externí galerie.

Dům nemá k dispozici žádné Facebook odkazy.