Zámek Uhřice
Poprvé byl zmíněn jako statek a tvrz ve 14. století, majitelem byl jistý vladyka Vrš z Uhřic. Rod Miňovští v druhé polovině 16. století Uhřice přebudovali v renesanční sídlo.
Zpustošený zámek po třicetileté válce (1618 – 1648) nechal znovu postavit Hoffmann z Grünbüchlu, který jej zakoupil v roce 1655. Roku 1703 byly Uhřice přiděleny Zuzaně Terezii Gellhorn, která zahájila přestavbu sídla do podoby barokního zámku.
K nejvýznamnějším přestavbám došlo v roce 1764 za Michala hraběte Chorinského. Roku 1791 ale bohužel nově vybudovaný zámek vyhořel. Michal Václav Chorynský ihned začal s jeho opravami a zámek byl přestavěn na dvoupatrový s mansardovou střechou a s věžičkou s hodinami.
Rozsáhlá stavební činnost vedla ovšem k zadlužení tohoto rodu, roku 1810 došlo k veřejné dražbě a k prodeji panství brněnskému měšťanovi Ignáci Friedrichovi, který byl teprve po získání uhřického panství (pro své zásluhy v oblasti zemědělství a chovu dobytka a v oblasti regulace daní) povýšen do šlechtického stavu s přídomkem z Friedrichsthalu.
V dřívějších dobách končil park až v místě dnešní uhřické křižovatky, viz rytina z r. 1808 v galerii. Friedrichsthalové chovali ovce, které zkřížili a vznikla speciální vlna. Taková tehdy nebyla jednoduše k mání. Vozila se pouze z Anglie a tak na prodeji této vlny výrazně zbohatli. Ne nadarmo se kopec nedaleko Uhřic nazývá Beránek.
Posledními majiteli byli sourozenci Boščákové, kteří majetek získali jako dědictví, ale v roce 1948 jim byl konfiskován. Od války až do listopadových událostí roku 1989 sloužil zámek MNV a byla zde hospoda, škola, byty i sklady.
V 90. letech se zámek vrátil restituentům, ale vlastnické vztahy byly komplikované a zámek zatím chátral. Zhruba v roce 2001 byl zámek zapsán na seznam památek, které mohou zaniknout.
To platilo až do roku 2004, kdy byl odkoupen Josefem Paulem Jarkou, který zajistil základní statické úpravy a začal s odbornou rekonstrukcí zámku, čímž ho zachránil před samotným zřícením.
Původní mansardová střecha byla v minulosti necitlivě upravena jako sedlová, nový zámecký pán se rozhodl postupně upravit střechu do původní podoby. Pomalu, ale jistě se tu opět konají obecní kulturní akce a zámecký park již několikrát sloužil také jako příjemné svatební místo.
