František Kolovrat-Libštejnský, nejvyšší purkrabí Království českého, vystavěl Růženinu huť ve Skuhrově nad Bělou v roce 1817. Z této doby pochází i správní objekt čp. 42. V roce 1859 byl povolán z městečka Abertamy v Krušných horách Josef Porkert, absolvent báňské akademie v Příbrami. Stal se správcem na dolech v Dobrém a od roku 1863 i správcem Růženiny huti. V tomto domě žil i se svou rodinou. Prosperita huti i přes velké úsilí nového správce neustále klesala. Hlavním důvodem byl malý obsah železa v rudě, vysoké dopravní náklady a konkurence nově zřizovaných železáren. Marně majitelům správce Josef Porkert radil, do Růženiny huti nebyli ochotni investovat. Provoz byl pro malou rentabilitu výroby v roce 1880 zastaven. Hned v následujícím roce si ji pronajímá Josef Porkert a provoz obnovuje a modernizuje. Od r. 1882 v huti působí i jeho syn Vilém Porkert. Od r. 1895, po smrti otce, vedou huť jeho oba synové Vilém a Eduard, kteří v roce 1897 huť i odkoupili od hraběnky Olgy Kolovratské-Libštejnské za 23.500 zlatých.
✅Klikněte níže na mapě na bod a uložte návštěvu domu.
Subjekty
Dům nemá přiřazeny žádné subjekty.
Časová osa
10/2020
Na místě pouze zbytky zdí. Areál prošel demolicí. Zůstává zde pouze krásně opravený správní objekt čp. 42 a skladovací objekty.
2018
Na místě jsou rozpadající se tovární haly kdysi slavné fabriky a také správní budova. Část budov již byla zdemolována.
1989
Po změně režimu sice pět dětí původních majitelů dostalo podnik s fungující výrobou kuchyňských mlýnků a pianových rámů zpět v restituci, byla to však jen labutí píseň. Povodeň, posilování kurzu koruny a nekalá konkurence, která dodávala okopírované skuhrovské mlýnky vyrobené v Číně - levnější a o to méně kvalitnější - to vše i přes soudní spory s dodavatelem podvodných výrobků zapříčinilo krach firmy.
1948
Období prosperity a výborně fungujícího podniku skončilo se znárodněním v roce 1948. Majitelé byli ze své fabriky vyhnáni a výroba pod hlavičkou Orlických strojíren, n.p. již jen skomírala, několikrát byl podnik určen k likvidaci a poté opět obnoven.
1929
Roku 1929 byla modernizována a rozšířena slévárna v Růženině huti. Nejslavnější období prožívala Porkertova továrna za první republiky a pak do konce čtyřicátých let minulého století.
1928
Když se Vilém v roce 1928 vrátil, převzal továrnu na domácí strojky. Vyráběla 400 tisíc strojků a 75 procent jich šlo na vývoz.
1924
V roce 1924 odjel starší syn Vilém na zkušenou do Vídně, Hamburku, Anglie, Spojených států.[1]
1921
V roce 1921 založil Vilém se svými společníky Fotochemu v Hradci Králové a stal se jejím největším podílníkem. Druhý syn Josef vystudoval pražskou techniku a zapracoval se v Porýní.
1912
Na konci listopadu 1912 továrna na strojky vyhořela. Opět se vzpamatovala a vyráběla už 200 tisíc kusů mlýnků ročně. Za války většina dělníků musela narukovat. Vilém Porkert však nemusel, protože byl zdejším starostou. Růženina huť a továrna na kuchyňské strojky zůstaly tedy v provozu. Po válce se strojky začaly vyvážet do ciziny. Tam také poslal Vilém své dva syny.[1]
1911
V roce 1911 bylo ve zdejší fabrice vyráběno již kolem 100 000 kusů kuchyňských strojků ročně. V letech 1911 až 1912 byla zde zřízena i vodní elektrárna. Bratři pozvolna přestavovali a obnovovali všechny budovy, zejména slévárnu. Větší počet formovacích strojů umožnil hromadnou výrobu odlitků, což bylo tehdy novinkou. Již za života Josefa Porkerta se začínalo s výrobou pianových desek z litiny, které se až do té doby dělaly z taženého železa. Tyto lité desky dodávala firma Porkert vídeňské továrně na piana Bösendorfer, firmě Petrof v Hradci Králové a dalším na území celého Rakouska.[1]
1906
1. října 1906 byla ve zdejší fabrice zahájena výroba strojků pro domácnost Porkert, fabrika se přejmenovala na Porkert a spol. speciální továrna strojků pro domácnost se známkou IDEAL P&C. Stala se jedinou továrnou tohoto druhu na území tehdejší monarchie, s odbytem nebyly problémy.[1]
1901
Osmnáctého ledna 1901 vyhořela část slévárny a modelárny. Brzy to však bylo napraveno a výroba rozšířena. [1]
1897
Roku 1897 koupili Růženinu huť bratři Porkertové od hraběnky Olgy Kolovratové. Ihned se pustili do rekonstrukce a nejnutnějších oprav. Tehdy pracovalo v závodě kolem 40 dělníků.[1]
1817
V okolí Skuhrova nad Bělou nedaleko východočeské Solnice se dříve těžila železná ruda. Na říčce Bělé existoval již roku 1521 železný hamr, který zanikl během třicetileté války. Až po roce 1753 jsou zaznamenány ve Skuhrově menší železárny. Byla to však jen dýmačka a dva menší hamry. V letech 1817-1822 vybudoval František Antonín Kolovrat-Libštejnský největší železárnu v Orlických horách nazvanou Růženina huť (Rosahütte) podle jeho manželky.[1]
