Ringhofferovy závody (Exteriér), autor: Radomír Kočí, datum: 12.3.2023

Ringhofferovy závody

Stručné info

František Ringhoffer, původem z Rakouska, přišel v roce 1769 do Prahy a na Starém Městě v Platnéřské ulici si založil dílnu, kde vyráběl kotle a další mědikovecké zboží. Jeho syn Josef Ringhoffer roku 1820 zřídil továrnu v Kamenici u Jílového. Jeho vnuk František Ringhoffer II zde na Smíchově roku 1852 založil továrnu na železniční vagony. Z později slavných jednu z nejstarších u nás - Daněk (zal. 1857), Škoda (zal. 1866), Kolben (zal. 1896). Výrobní program zahrnoval také parní stroje, kotle, zařízení pro pivovary, mlýny a pily.

Závod se rychle rozrůstal, základem úspěchu firmy bylo dokonalé řemeslné zpracování všech výrobků. V letech 1861–1865 byl František Ringhoffer II starostou města Smíchova a roku 1872 získal Řád železné koruny, což znamenalo také povýšení do šlechtického stavu. Od roku 1873 se vedení továren ujal František Ringhoffer III. 

V roce 1909 převzal firmu František Ringhoffer IV. Od roku 1911 se firma stala akciovou společností. Během první světové války vyrobila přes 20 tisíc vagonů. Později koupila i automobilku v Kopřivnici a přejmenovala se na Ringhoffer-Tatra. Postupně ovládala i další v firmy v ČSR (ve Studénce, v České Lípě, v Kolíně, ve Vsetíně) a stala se tak vůbec největším výrobcem vagónů na světě.

Roku 1938 se rodina přihlásila k německé národnosti, poslední člen dynastie Ringhofferů, JUDr. Hanuš Ringhoffer zemřel v prosinci 1946. Podnik byl v roce 1945 znárodněn a začleněn do ČKD. Pokračovatelem hlavní konstrukční kanceláře Ringhofferových závodů byl od roku 1958 Výzkumný ústav kolejových vozidel, po roce 1989 privatizovaný jako akciová společnost VÚKV. Vlastníkem VÚKV se v roce 2004 stala Škoda Holding. Společnost vlastní i železniční zkušební okruh Cerhenice. Ze zdejšího továrního areálu  zůstalo zachováno pouze toto průčelí domu čp. 233 a vila čp. 20.

Adresa
Plzeňská 233/10, 150 00 Praha 5 - Smíchov
Kulturní památka
30996/1-2246
Rok stavby
Galerie
Ringhofferovy závody (Exteriér), autor: Radomír Kočí, datum: 12.3.2023
Ringhofferovy závody (Dobové fotografie (před rokem 2000))
Krátký návod k webu
✅ Klikněte níže na mapě na bod a uložte návštěvu domu.

Subjekty

Časová osa

2011
Přestože firmu po roce 1989 koupila společnost Siemens, závod v Praze zanikl v roce 2011. [2] Z továrního areálu poté zůstalo zachováno pouze toto průčelí domu čp. 233 a vila čp. 20.
1989
Pokračovatelem hlavní konstrukční kanceláře Ringhofferových závodů byl od roku 1958 Výzkumný ústav kolejových vozidel, po roce 1989 privatizovaný jako akciová společnost VÚKV. Vlastníkem VÚKV se v roce 2004 stala Škoda Holding. [2] Společnost vlastní i železniční zkušební okruh Cerhenice.
1948
Po znárodnění nesla smíchovská továrna název Vagonka TATRA – Smíchov, n. p., později se stala součástí koncernu ČKD. Byla největším výrobcem tramvají na světě, vozy řady T jezdily ve většině velkých měst východního bloku. [1]
1938
Roku 1938 se rodina přihlásila k německé národnosti, poslední člen dynastie Ringhofferů, JUDr. Hanuš Ringhoffer zemřel v prosinci 1946. Podnik byl v roce 1945 znárodněn a začleněn do ČKD. [2]
1911
Od roku 1911 se podnik specializoval na produkci kolejových vozidel, což mělo za následek další modernizaci a výstavbu širokorozponových hal při Plzeňské ulici. Základem úspěchu firmy bylo dokonalé řemeslné zpracování všech výrobků. [1]
1909
V roce 1909 převzal firmu František Ringhoffer IV. Od roku 1911 se firma stala akciovou společností Ringhofferovy závody a během první světové války vyrobila přes 20 tisíc vagonů. Později koupila i automobilku v Kopřivnici a přejmenovala se na Ringhoffer-Tatra. Postupně ovládala i další v firmy v ČSR (ve Studénce, v České Lípě, v Kolíně, ve Vsetíně) a stala se tak vůbec největším výrobcem vagónů na světě. [2]
1880
V roce 1880 byla vybudována vlečka ke smíchovskému nádraží. [1]
1872
Roku 1872 František Ringhoffer II získal Řád železné koruny, což znamenalo také povýšení do šlechtického stavu. [2]
1871
V roce 1871 František Ringhoffer II nechal znovu založit Velkopopovický pivovar, jehož otevření se nedožil, zemřel 23. března 1873. Vedení továren se poté ujal František Ringhoffer III. [2]
1870
V novém závodě, „Tylovce“ podél dnešní ulice Stroupežnického, pracovaly od roku 1870 truhlářské dílny, nýtárny a montovna vagonů. Kolonie domů pro zaměstnance vznikala od roku 1870 na Mrázovce. [1]
1861
V letech 1861–1865 byl František Ringhoffer II starostou města Smíchova. [2]
1860
Závod se rychle rozrůstal, koncem 60. let 19. století továrna vyráběla na 3 500 vagonů ročně. Areál, vybudovaný do konce 70. let 19. století, se skládal ze dvou strojíren, kovárny, soustružny s kotelnou a strojovnou, montovny vagonů, strojírny pivovarských strojů, slévárny, kotlárny, kancelářské budovy, vrátnice, plynárny, vlečky a vily s pozdně klasicistní fasádou – rezidence Ringhofferů. Závod byl rozšířen na další pozemky v katastru Smíchova – slévárenské provozy byly přesunuty do závodu v Křížové ulici, na jejich místě vznikly montovny vagonů. [1]
1852
František Ringhoffer, původem z Rakouska, přišel v roce 1769 do Prahy a na Starém Městě v Platnéřské ulici si založil dílnu, kde vyráběl kotle a další mědikovecké zboží. Jeho syn Josef Ringhoffer roku 1820 zřídil kovárnu mědi (hamr) v Kamenici u Jílového. Jeho vnuk František Ringhoffer II přestěhoval výrobu ze Starého Města na Nové Město, do dnešní Opletalovy ulice a nakonec založil roku 1852 továrnu na železniční vagony zde mezi ulicemi Plzeňskou, Kartouzskou a Kartouzskou uličkou. Výrobní program zahrnoval také parní stroje, kotle, zařízení pro pivovary, mlýny a pily. [1]

Literatura

K domu nění k dispozici žádná literatura.

Články

O domu nejsou k dispozici žádné články.

Externí galerie

Dům nemá k dispozici žádné externí galerie.

Facebook

Dům nemá k dispozici žádné Facebook odkazy.

Další odkazy

www.industrialnitopografie.cz
industrialnitopografie.cz [1]
cs.wikipedia.org
cs.wikipedia.org [2]

Návštěvy

Historie návštěv domů je k dispozici v prémiové verzi.