Komorní železárny v Holoubkově
Počátky hutě v Holoubkově sahají do 15. století, v roce 1594 se železárna dostala do majetku české komory. Vyráběla se tu převážně litina pro dělostřeleckou munici, od poloviny 19. století také soustruhy a parní stroje. V roce 1868 zbirožské panství koupili vídeňští bankéři Samuel Simundt a Vincenc Kirchmayer a následně podnikatel Bethel Henry baron von Strousberg (1823–1884).
Po krachu na vídeňské burze v roce 1873 a Strousbergově bankrotu o dva roky později jeho závody v Dobřívě, Strašicích, Borku, Františkově a Holoubkově převzala vídeňská Hypoteční banka, poté vídeňská firma Friedrich Morores a roku 1885 železářský odborník Max Hopfengärtner (1842–1918). Továrna vyráběla převážně zemědělské stroje, soustruhy, vrtačky, hevery, od počátku 20. století, kdy zde pracovalo kolem 300 lidí, vagonová (1900) a lokomotivní (1905) soukolí. V roce 1902 byla nad podnikem postavena vila čp. 112 pro technického ředitele a švagra majitele Františka Bartoše. Po smrti Maxe Hopfengärtnera v roce 1919 převzal firmu syn Adolf.
Roku 1940 v areálu přibyly dvě montážní haly, po druhé světové válce se strojírna stala hlavním závodem n. p. Továrny obráběcích strojů Holoubkov, od roku 1958 pak n. p. Kovosvit Sezimovo Ústí. Výroba obráběcích strojů zde pokračuje i po roce 1989. V areálu od roku 2000 působí společnost WEILER Holoubkov, výrobce obráběcích strojů, se sídlem v Německu a náleží tak k renomovaným výrobcům obráběcích strojů Evropy. Ředitelství bývalých železáren čp. 1 je nejstarší budovou v Holoubkově. Vila čp. 112 je v roce 2023 nabízena na prodej.
