Erlebachova bouda

Centrotex - Společnost

2015

Vinný sklípek byl dokončen v roce 2015. Třetí etapa s wellness a vnitřní kaplí je plánována do konce roku 2016. [2]

2013

Druhá etapa přestavby dokončena v roce 2013. [2]

2009

Na podzim roku 2009 byla zahájena postupná přestavba Erlebachovy boudy. První etapa byla dokončena v prosinci 2010. [2]

2007

V roce 2007 rodina Tomáškova nechala postavit kapličku svatého Františka z Assisi, nacházející se vedle boudy. [2]

1998

Na konci roku 1998 boudu koupila rodina Tomáškova. Ta v té době již podnikala na sousední Josefově boudě a od jara 1999 začala podnikat i na boudě Erlebachově. A tím začíná zcela nová historie tohoto místa. Se stálým kolektivem pracovníků se opět snaží vytvářet místo pohody, radosti a setkávání. [2]

1985

Na jejím místě Centrotex vybudoval zcela nový rekreační objekt. [1]

1978

Po odchodu Erlebacha-Kukačky bouda sloužila ještě několik let Centrotexu. Ten ji chtěl přestavět, ale z plánů hlavně kvůli již velmi špatnému stavu boudy sešlo a roku 1978 byl vydán demoliční výměr. [1]

1968

V roce 1968, kdy Kukačkovi přestávalo sloužit zdraví, odešel do Prahy, kde roku 1970 zemřel. [1]

1962

Anna zemřela v roce 1962, Kukačka pak pokračoval v hospodaření na boudě ještě za pomoci hospodyně Boženky. [1]

1961

Kukačkovým stát boudu zkonfiskoval a nabídl ji podniku zahraničního obchodu Centrotex, který si tu od roku 1958 pronajímal několik pokojů. Centrotex zprvu objekt nechtěl, zejména se bránil převzetí hospodářské části. Nakonec boudu převzal i se starou částí, Františka Kukačku zaměstnal jako správce boudy, jeho ženu sice také, ale jen sezónně. Navíc jim za nájem 30 Kč měsíčně „dovolil“ bydlet ve staré části boudy. [1]

1952

Roku 1952 se Kukačkovi stali právoplatnými vlastníky boudy a hospodařili na ní až do roku 1961. [1]

1948

Po komunistickém převratu se boudy jako více či méně zemědělská zařízení dostaly do područí direktivních zemědělských plánů, které předepisovaly povinné dodávky masa, mléka a sena. V Erlebachově boudě v té době dávaly mléko dvě krávy, pololetní dávka byla stanovena na 350 litrů (rok 1951). Kukačkovi dodávku nesplnili a museli se zodpovídat na místním národním výboru Doložili však soupis dodávek do Vojenského a rekreačního zařízení Malý Šišák (Adolfova bouda, dnes Lužická bouda). [1]

1945

Na konci války sem nejprve přes Špindlerovské sedlo dorazila Rudá armáda. Erlebachovi nechali boudu otevřenou, děti zůstaly ve staré části, do nové přístavby se nakvartýrovali Rusové. Jen přespali. Pak se sháněli po koních a vozech, chovali se slušně. Pak sem dorazili revoluční gardisté a partyzáni, kteří už se tak slušně nechovali. Většina okolních obyvatel byla vyhnána, Němku Karolínu Erlebachovou zachránila před odsunem česká národnost jejího adoptivního syna. Po válce se uprázdněných bud ujímali národní správcové. [1]

1938

Ani Erlebachově boudě se nevyhnulo násilí, rozpoutané před a po 2. světové válce. Na začátku války odtud prchal nájemce Kukačka-Erlebach do českého vnitrozemí (a s ním v podstatě všichni čeští hoteliéři a nájemci bud, kteří tak ze dne na den přicházeli o své živobytí). [1]

1929

Po rozšíření boudy najali kuchařku Annu Pillerovou, dceru rakouského horníka, který si na živobytí vydělával v radvanických dolech. František a Anna se roku 1929 stali manžely. [1]

1926

Podle plánu z roku 1926 se k boudě přistavěla přístavba v podélné ose se zvýšeným štítem o shodném úhlu střechy tak, aby se do podkroví mohly vestavět hostinské pokoje. Na půdu nové přístavby se vešlo pět pokojů osvětlených subtilními vikýři. Další dva pokoje vznikly na půdě původního stavení. Bouda tak mohla ubytovat 13 nocležníků v pohodlí pokojů, pro dalších dvacet skromnějších hostů byla k dispozici noclehárna s dvaceti slamníky. V přízemí nové části se nacházelo nové srdce boudy – restaurace. Stará světnice si ponechala původní podobu s kachlovými kamny, [1]

1924

Přídomek „Stará“ získala bouda po roce 1924, když v jejím sousedství postavila Gabriela Erlebachová nový dům, který nazvala Neue Erlebachbaude. Později se sice pro novou boudu vžil název Gabi, ale až do roku 1949 se o původním stavení mluvilo jako o Staré Erlebachově boudě, po tomto roce se užívalo jen jméno Erlebachova bouda. [1]

1922

Aby Karolína Františka Kukačku, nyní France, k boudě připoutala, roku 1922 jej adoptovala. Tím se stal jejím synem se všemi právy i povinnostmi, a také jejím dědicem. Rozhodnutím úřadů měl používat její jméno za svobodna, tedy Erlebach. Ve dvacátých letech se hospodářům podařilo smazat dluhy a boudu v roce 1926 přestavěli. [1]

1919

V časech první republiky do Krkonoš přišel z jižních Čech František Kukačka. Vyučený tesař bydlel od roku 1919 na Erlebachově boudě. Do nejvyšších hor přišel zřejmě sloužit jako financ, možná byl dokonce členem jedné ze dvou rot jičínského 11. střeleckého pluku, které obsadily v prosinci roku 1918 Špindlerův Mlýn i Vrchlabí. Pro vdovu Karolínu Erbenovou znamenala přítomnost zdatného mladého muže vydatnou pomoc. Bouda se v prvních dvou desetiletích 20. století dostala do ztráty, dluhy se hromadily. [1]

1918

Teprve Franz Erlebach začal ve staré boudě, která si zachovala svůj typický charakter, nabízet turistům možnost noclehu a občerstvení. Její název se objevil až na nejstarších pohlednicích z období před Velkou válkou. Přesto se v době první republiky, kdy podle nařízení vrchlabské Okresní politické správy musely být vývěsní štíty dvojjazyčné s českým nápisem na prvním místě ve stejné velikosti jako nápisem německým, objevuje na starých fotografiích název Malá Šišáková bouda – Kleine Sturmhaubenbaude (podle Malého Šišáku, na jehož jižním svahu bouda stojí). [1]

1915

Původní bouda byla sroubená ze dřeva, její rozměry omezovala možná délka stavebních trámů. Půdorys proto nikdy nemohl přesáhnout rozměry 8×14 metrů. Vnitřní dispozice boudy je známa z předávací zprávy z roku 1915 nebo 1916 po smrti tehdejšího majitele boudy Filipa Erbena, zetě Franze Erlebacha, který boudu získal po Erlebachově smrti roku 1911. Od roku 1915 na ní hospodařila vdova Karolína Erbenová (jediný její syn se nevrátil z bojišť Velké války). Ze síně se vcházelo jak do jediné obytné místnosti – světnice, tak i do chléva. Střecha byla pokryta šindelem. [1]

1885

Rod Hollmannů si boudu předával až do roku 1885. 12. ledna 1885 koupil boudu Franz Erlebach, který se do té doby živil jako zimní správce boudy U Sněžných jam. Narodil se roku 1845 ve Svatém Petru a měl mnoho příležitostí projít nejvyšší české hory křížem krážem. Se správcováním nad Sněžnými jamami mu připadla také povinnost starat se o tamní meteorologickou stanici druhého řádu. [1]

1801

Bouda se od počátku 19. století objevuje v gruntovních knihách vrchlabského panství Morzinů pod číslem popisným 109, které si zachovala dodnes (2019). [1]

1784

Stará Erlebachova bouda se na enklávě Špindlerových Bud objevila jako první stavení. Postavil ji Ignaz Hollmann roku 1784. Stejně jako ostatní boudy na horní hranici lesa sloužila jako přístřeší pastevců, senařů a jejich dobytka, který v letním období spásal travní porosty v řídkých a nízkých lesích.

K domu nění k dispozici žádná literatura.

O domu nejsou k dispozici žádné články.

Dům nemá k dispozici žádné externí galerie.

Dům nemá k dispozici žádné Facebook odkazy.

webserv.krnap.cz

Historie krkonošských bud [1]

www.erlebachovabouda.cz

Erlebachova a Josefova bouda [2]

Historie návštěv domů je k dispozici v prémiové verzi.

Doplňující info

Subjekty

Časová osa

Literatura

Články

Externí galerie

Facebook

Další odkazy

Návštěvy