Jizerskohorské technické muzeum

Továrnu na výrobu příze tu nechal roku 1852 vybudovat Ignaz Lange. V roce 1860 koupili závod bratři Cordellovi, v roce 1882 liberecký podnikatel Karl Bienert junior, v té době majitel společnosti Karl Bienert & Sohn. V roce 1884 v továrně vyměnili pohon z vodního kola na parní pocházející z kotle od společnosti Ringhoffer. 

Továrnu však postihl požár, který ji na začátku 20. století srovnal se zemí. Roku 1913 proběhla výstavba nových továrních objektů, a to podle návrhu Heinricha Ziegera. Ten navrhl čtyřpodlažní přádelnu o skeletové železobetonové konstrukci, na západní straně strojovnu s kotelnou a u severní stěny přádelny schodišťovou věž s vodní nádrží. Součástí nově budované továrny se stal parní kotel firmy Breitfeld–Daněk, jenž byl roku 1926 doplněn dvojicí Francisových turbín značky Voith.

Karlu Bienertovi patřil zdejší podnik až do třicátých let 20. století. Tehdy muselo vlivem hospodářské krize dojít k zastavení provozu. Během druhé světové války v továrně pracovalo více než šedesát ruských a běloruských válečných zajatců. Když válka skončila, na podnik byla uvalena národní správa a přádelna se stala součástí národního podniku Fryba a posléze Bytex, který zde vyráběl kobercovou přízi.

Mezi roky 1990 a 2001 působila v areálu továrny chrastavská akciová společnost Mykana. Ta se ale dostala do hospodářských obtíží, vyhlásila celozávodní dovolenou, během které byl na Mykanu vyhlášen konkurz. 

Od roku 2002 je majitelem továrny Pavel Šercl, který v ní provozuje specializovanou dílnu, v níž provádí opravy historické techniky. V areálu též majitel ve spolupráci s pražským Vojenským historickým ústavem zřídil Jizerskohorské technické muzeum, jež vystavuje letecké motory. Od 28. dubna 2011 je areál kulturní památkou České republiky.