Věznice Uherské Hradiště
Budova věznice byla postavena rakousko-uherskými úřady v letech 1892-1897 jako součást justičního areálu. V nové věznici se nacházelo celkem 87 cel, kapacita byla 240 osob. Realizaci provedla pražská firma Nekvasil.
Za protektorátu byla převážná část věznice využívána gestapem. Po 2. světové válce zde byli souzeni nacističtí zločinci, zrádci a kolaboranti. Počet vykonaných rozsudků trestu smrti ve věznici není zcela znám. Od nástupu komunistické moci prošly věznicí stovky politických vězňů. Věznice nechvalně proslula krutými výslechy a mučením vězňů, byla jednou z nejkrutějších v tehdejším Československu. Vězni byli například mučeni elektrickým proudem.
Věznice sloužila svému účelu do roku 1960, kdy byla v důsledku reformy státní správy její činnost ukončena. Do budovy justičního paláce byla přestěhována střední uměleckoprůmyslová škola a v roce 1973 byla velká část vězeňské zahrady využita pro stavbu nového autobusového nádraží.
V roce 2017 se vlastníkem věznice stal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který připravuje rekonstrukci objektu. Začít by měla v roce 2025, obnovený areál s Muzeem totality by měl být otevřen v roce 2028. V objektu by měl sídlit také okresní soud, státní zastupitelství a probační a mediační služba. Spolek Memoria usiluje o to, aby se věznice stala Národním památníkem obětí totalitních režimů.
V roce 2023 zde například proběhly, ve spolupráci se spolkem Memoria a Moravským zemským muzeem, i mimořádné komentované prohlídky pro studenty a širokou veřejnost. Během čtyř dnů si tuto výjimečnou památku prohlédlo přes 1200 návštěvníků.