Martinova Bouda

Dům nemá přiřazeny žádné subjekty.

2024

Majitelem je pan Pachlopník Milan. Pro nocležníky je připraveno 12 pokojů s celkovou kapacitou 42 lůžek, od dvojlůžkových, až po pětilůžkové. Každý z útulných pokojů disponuje vlastním sociálním zařízením s umyvadlem, sprchovým koutem a WC. Prostory restaurace jsou plně pokryty vysokorychlostním WiFi signálem. Pro případy nepřízně počasí a pro dny odpočinku je v objektu Martinovy boudy k dispozici sauna, či školící salonek s projekčním vybavením a šipkovým automatem. [2]

1945

Po porážce Německa se bouda vrátila do rukou českého státu a působili tu národní správci. První týdny svého života tady strávila díky svému otci, který boudu spravoval, budoucí tenisová hvězda Martina Navrátilová, která prý podle boudy dostala své křestní jméno. [1]

1938

Po záboru Sudet v roce 1938 boudu převzali bratři Hollmannové z Jeleních Bud. Poslední tři válečné roky sloužila jako rekreační, relaxační a ozdravný objekt pilotům německých vzdušných sil Luftwaffe. [1]

1930

Zdejší botanickou zahradu nakrátko obnovil roku 1930 univerzitní profesor Karel Kavina, častý zdejší host. [1]

1925

Od Otakara Hloušky z Nové Paky boudu převzal v roce 1925 Ferdinand Nejedlý, následovala rodina Lingnerova. Za první republiky se bouda s více než padesáti lůžky stala oblíbeným výletním místem české smetánky a umělců. [1]

1921

Od roku 1921 se objekt i pozemky dostaly do rukou státu na základě pozemkové reformy. [1]

1914

Během první světové války zdejší botanická zahrada zpustla. [1]

1912

Od začátku roku 1912 měl boudu v pronájmu Otakar Hloušek z Nové Paky. Zkušený a úspěšný hoteliér Martinovku rozšířil, pro hosty připravil 14 pokojů, z toho 5 vytápěných. [1]

1908

Roku 1908 si Martinovku pronajal Vinzenz Hollmann z Brádlerových Bud. [1]

1906

Roku 1906, tu s laskavým svolením hraběte Harracha, zřídil Jan Buchar, dolnoštěpanický učitel, propagátor turistiky, lyžování, Krkonoš i jejich přírody, velkou desetiarovou botanickou zahradu. [1]

1901

Ostatní dvě boudy, které zde stály, nechali Harrachové zbourat v roce 1901 v souvislosti se zákazem pastvy a snahou obnovit klečové porosty. [1]

1900

Tragédie postihla hospodářovu rodinu roku 1900, kdy ve sněhové vánici na hřebeni zmrzli jeho dva synové (celkem Lauerovi porodila žena osm potomků): „22. března 1900 se hřebenová cesta u Vysokého Kola stala jevištěm tragédie ve sněhové bouři, které padly za oběť dva mladé lidské životy. Dva synové Johanna Lauera, majitele hostince na Martinových Boudách..." [1]

1879

Johann Lauer boudu roku 1879 přestavěl na hostinec poskytující skromné ubytování. Vedle chovu dobytka se u Martinovky pěstovaly také brambory na vůbec nejvyšším místě v celých Krkonoších. [1]

1849

Od roku 1849 je jako budní hospodář uváděn Václav Lauer a později jeho syn Johann. [1]

1830

Z roku 1830 pochází údaj, podle kterého měl Martin Erlebach povoleno chovat tu 44 kusů hovězího dobytka a 6 koz. Pastevní oblast se rozprostírala směrem k severu od boudy až ke hranici s Dolním Slezskem a na východ k hranici vrchlabského panství. Na enklávě stály původně tři boudy – Stará a Nová Martinovka a směrem na severovýchod asi 300 metrů vzdálená menší Wanzerlova (nebo také Rennerova) bouda s 18 kravami a 3 kozami. [1]

1795

Martinova Bouda (Martinsbaude) původně sloužila letní pastvě dobytka z Krausových Bud. Ačkoliv se někdy uvádí rok 1642 jako rok jejího založení protestantskými uprchlíky, na Grauparově mapě z roku 1765 ji nenajdeme. Můžeme proto za rok jejího vzniku směle považovat letopočet 1795, kdy ji na pozemku jilemnické harrachovské vrchnosti zbudoval Martin Erlebach z Krausových Bud, podle jehož křestního jména bouda nese své jméno. [1]

K domu nění k dispozici žádná literatura.

O domu nejsou k dispozici žádné články.

Dům nemá k dispozici žádné externí galerie.

Dům nemá k dispozici žádné Facebook odkazy.