Bouda Růžohorky
Růžohorky vznikly jako typické „letní“ boudy dávno před rokem 1785, enklávu dnešních Růžohorek snad založili chalupníci z Velké Úpy někdy na počátku 17. století. Již kolem roku 1750 tu stálo osm letních bud, přes léto se tu pásl vlastní i pronajatý dobytek hospodářů z Předního Výsluní, nikoliv však na samotné enklávě, ale v okolních lesích. Původně se tu nacházelo pět objektů v bezprostředním okolí Děčínské boudy, později se jejich počet snížil na čtyři. Pojmenovány byly podle zakladatelské rodiny Leischnerů.
Kolem roku 1900 se na enklávě nacházelo sedm stavení. Původní chalupy sestávaly z větší a menší místnosti, ve větší nocoval dobytek, v menší hospodář, který tu z mléka vyráběl máslo a horský sýr.
Boudu Růžohorku koupil roku 1902 Ignác Richter. Staré stavení nechal strhnout a vystavěl zde tuto boudu sloužící k odpočinku a občerstvení ubytovaných hostů i kolemjdoucích. Obzvláštní význam měla pro nosiče nákladů, kteří tudy zásobovali vrcholek Sněžky a zastavovali se tu po namáhavém výstupu z Velké Úpy.
Od roku 1923 nesly český název Leischnerovy Boudy, když už dávno předtím se jim česky říkalo Leišnerovy (1886). Název Růžohorky pochází až z období po roce 1945. Teprve s výstavbou lanovky na Sněžku v roce 1949 získaly boudy svůj turistický význam a dostaly se do povědomí široké veřejnosti.
Na enklávě je pět objektů, z nichž dva poskytují celoroční ubytování: bouda Růžohorky a Děčínská bouda.
