Villa Liduška

Vilu jako své letní sídlo postavil v roce 1904 JUDr. Petr Cyril Nesý (1865 - 1944), vynikající právník, bechyňský rodák, čestný občan, který sepsal i několik článků o historii Bechyně. Pojmenoval ji po své ženě Ludmile. Vznikla podle projektu architekta Josefa Zlatníka, žáka Josefa Zítka. Rodina Nesý byla na více místech podnikavá, otec Antonín byl například obchodník, Marie Nesý zase byla vydavatelkou pohlednic. Na svém kontě jich měla několik desítek.

Za Protektorátu poskytl dr. Nesý část vily k užívání jedné bechyňské rodině vystěhované Němci z Paarovského "Lesního domu" u nádraží. Na začátku padesátých let byla Místním národním výborem vila rodině zkonfiskována. Rodina na to reagovala vrácením čestného občanství městu.

V rámci restitucí byla rodině vila vrácena. Její technický stav byl po čtyřiceti letech "socialistické péče nájemníků" natolik tristní, že se restituenti rozhodli vilu prodat. Koupil ji kontroverzní benešovský podnikatel Miroslav Švarc, známý tvůrce tzv. "švarcsystému", který v ní chtěl zřídit nevěstinec. Nakonec ale skončil v hledáčku finančních úřadů a vila dále chátrala.

V roce 1994 vilu koupila paní Renata Škabroudová s manželem Pavlem, kteří se pustili do postupné záchrany, včetně sgrafit na fasádě, které museli synové majitelky obkreslovat z okna, protože neměli lešení. Zachovali se naštěstí i například krásné litinové sloupky zábradlí schodiště. V bývalé kuchyni v suterénu zase zůstala původní secesní dlažba vč. reklamní dlaždice výrobce Bárta a Tichý. Ve vile vznikl byt majitelů a penzion s celkovou kapacitou 22 lůžek. Náročná a citlivá rekonstrukce vrátila ruině její původní noblesu.