Rod Slavatové z Chlumu a Košumberka

Slavatové z Chlumu a Košumberka (též Slawatowé) jsou starý český panský rod, který povýšil až do hraběcího stavu. Jméno odvozovali od hradu Chlumu u Čáslavi a hradu Košumberka na Chrudimsku. Počátkem 18. století rod vymřel.

Jako první předek rodu se uvádí jakýsi Bleh, který žil na přelomu 11. a 12. století[1]. Jeho synem byl Zdeslav a jeho zase Bleh Velký řečený z Třebušova a v letech 1176–83 správce hradu litoměřického. Měl čtyři syny. Bleh, spřízněný s Hroznatou, zdědil po něm Blehov, dále Zdislav, který zdědil s bratry Stolinky, pak Bun, který prodal Boušovice a nakonec Milota. Po přesídlení z Litoměřicka na Čáslavsko lze sledovat přesnou posloupnost rodu. Později získali Podhořany, Damírov a další panství ve východních Čechách.

Během husitských válek podporovali stranu podobojí. Jan Vilém a Diviš se s Husem přátelili, podepsali list proti Husově upálení. Slavata v letech 1463–1467 působil jako královský hofmistr, jeho syn Michal, který jako první přijal jeho příjmení (Slavata), získal statky Sázavského kláštera. Počátkem 17. století měli příležitost značně rozšířit rodový majetek, Jan bojoval o získání dědictví po Smiřických ze Smiřic a Vilém po pánech z Hradce. Majetek pánů z Hradce rod Slavatů skutečně získal sňatkem s Lucií Otýlií.

Za stavovského povstání podporovali české stavy, za což byl některým příslušníkům rodu odebrán majetek. První ze čtyř bratrů, Michal, nejprve emigroval, poté se vrátil zpět a konvertoval ke katolictví, jeho bratr Jáchym přestoupil již před rokem 1620, poté působil jako válečný rada a generální komisař císařského vojska. Další bratr Adam se v této vřavě vůbec neprojevoval.

Poslední bratr Vilém (1572–1652) konvertoval od jednoty bratrské ke katolické církvi, oženil se s Lucií Otilií (1582–1633), která zdědila majetek pánů z Hradce. Před vzbouřením stavů vykonával post královského místodržícího, v květnu 1618 jej spolu s Bořitou z Martinic vyhodili čeští šlechtici z oken Pražského hradu. Zranění léčil nejprve v pražském Lobkovickém paláci, později v Teplicích, po vyléčení odjel za císařem Ferdinandem II. Druhá pražská defenestrace přispěla k jeho počínajícímu militantnímu katolicismu, během pobytu na císařském dvoře vypracovával krutý plán pomsty českým stavům. Po Bílé hoře se stal říšským hrabětem, nejvyšším komorníkem a od roku 1628 nejvyšším kancléřem. Získal výsady Rožmberků a hradeckých pánů, což byl vladařský titul, umožňující zasedat na sněmu jako první hned po knížatech či titul palatina. Na konfiskacích se neobohatil až tolik jako druzí. Sepsal rozsáhlé paměti.

Markéta Salomena ze Smiřic, vdova po Jindřichovi, který zahynul při výbuchu střelného prachu v jičínském zámku, odešla se synem Albrechtem Jindřichem do zahraničí, marně hájila majetek Smiřických před Albrechtem z Valdštejna, který se jej po porážce stavů zmocnil. I po jeho smrti usilovala o návrat rodového jmění, ale marně.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Slavatov%C3%A9_z_Chlumu_a_Ko%C5%A1umberka

erb: Autor: Vojtěch Král z Dobré Vody – Public domain - Kramerius Digital Libraryː https://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:2b3df850-2ff8-11de-bf33-000d606f5dc6?page=uuid:a511a290-7b61-11e7-94b3-005056825209, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=123355306