Dominik Čipera

Dominik Čipera (3. srpna 1893 Praha – 3. září 1963 Trenton, Kanada) byl československý politik, ministr veřejných prací, starosta Zlína, člen správní rady koncernu Baťa a. s., čestný občan města Zlína.

Počátky

Narodil se v Praze 2 na Královských Vinohradech, v Kateřinské ulici číslo 496 v rodině profesora vinohradského gymnázia. Jako dítě navštěvoval školu u sv. Štěpána, c. k. českou reálku v Praze na Novém městě, později Českoslovanskou obchodní akademii v pražské Resslově ulici, kde patřil k nejlepším žákům. Po maturitě v roce 1911 nastoupil jako bankovní úředník v Krakově v tamější filiálce Pražské úvěrní banky, kde se seznámil s budoucí ženou Boženou Klausovou, nevlastní neteří Tomáše Bati. Svými schopnostmi se vypracoval až na místo vedoucího finanční účtárny ve lvovské filiálce banky. Sňatek s Boženou Klausovou se konal v chrámu sv. Štěpána v Krakově a měl s ní dva syny.

Baťa

V roce 1919, ještě před sňatkem, přivedla Čiperu do Zlína jeho nastávající manželka Božena. Protože byla nevlastní neteří Tomáše Bati, odjel Čipera do Zlína požádat jejího poručníka Tomáše Baťu o souhlas k sňatku. Baťa žádosti vyhověl a zároveň při delší národohospodářské debatě rozpoznal v Čiperovi vynikajícího odborníka v bankovnictví a řízení obchodu. Proto mu nabídl pracovní místo, které Čipera přijal a k 1. listopadu 1919 k firmě nastoupil na pozici vedoucího účtárny. Jeho pracovní nasazení, obchodní talent a znalosti mu pomohly k tomu, že společně s Tomášem Baťou vytvořili ve firmě Baťa decentralizovaný systém se samosprávou dílen a účastí zaměstnanců na zisku. V roce 1925 byl Čipera jmenován jediným prokuristou Tomáše Bati, čímž se stal druhým mužem po šéfovi. Při své práci využíval kontakty v Praze, neboť jeho bratr Prokop zastával vlivné postavení mocné Živnobanky. Jako mnozí další zaměstnanci firmy odjel i Čipera nasbírat pracovní zkušenosti do USA. Zde pochopil, že spokojený pracovník potřebuje k modernímu vybavení továren i moderní ubytování a tak začal podporovat výstavbu pro Zlín typických cihlových domů. Čipera pomáhal Tomáši Baťovi nejen při řízení závodů, ale i při budování Zlína jakožto průmyslového i zahradního města. Tomáš Baťa byl pro Čiperu ideálním šéfem a Čipera pro něj ideálním úředníkem.

Po tragické smrti Tomáše Bati 12. července 1932 se stal dle jeho závěti 100% majitelem firmy Jan Antonín Baťa. Čipera nadále vykonával funkci jednoho z hlavních ředitelů, spolu s Hugem Vavrečkou a později, po odchodu J. A. Bati do zahraniči, s Josefem Hlavničkou. Čipera se osobně zasazoval o propagaci letecké dopravy, dbal o image firmy, kontroloval obchody Baťa, psal novinové články. Výrazně podporoval kulturu a vzdělání ve Zlíně, když pomáhal zavádět společenskou výchovu v Baťově škole mladých mužů, osobně vedl pohovory se studenty, přednášel jim o ekonomii, organizaci a řízení firmy, spoluzakládal Zlínskou školu umění, výstavu mladých umělců Zlínský salón či filmový festival Filmové žně. Na radu architektů Karfíka a Gahury pozval do Zlína slavného architekta Le Corbusiera.

Nemovitosti

Počátkem čtyřicátých let si nechal od arch. Vladimíra Karfíka postavit na zlínském Burešově vilu ve stylu anglického venkovského sídla. Ještě před svým odchodem z Československa manželé věnovali vilu Podpůrnému fondu firmy, od té doby je zde dětský domov. V roce 1939 zakoupil jako rodové sídlo zámek Býchory.

Po roce 1945

Ihned po válce se ve Zlíně změnily poměry. Z pozice starosty byl Čipera sesazen 12. května 1945, pravomocí v závodě zbaven o den později, komunisty obviněn z kolaborace s nacisty. a na dva měsíce zatčen (16. 6. - 18. 8. 1945). Věznění mu podlomilo zdraví, proto po svém propuštění odjel do lázní Poděbrady. Zaměstnancem znárodněných závodů zůstává do 27. března 1946, kdy byl propuštěn. Národním soudem byl 2. května 1947 zproštěn obvinění z kolaborace, neboť mu výrazně pomohla jeho podpora odboje, Slovenského národního povstání a partyzánského hnutí. Po soudním líčení se Čipera odstěhoval do Prahy a na jaře 1948 po únorovém převratu emigroval přes Mnichov do Londýna a poté do Kanady, kde spolupracoval s Tomášem Baťou mladším na rozvoji firmy Baťa Shoe. V prosinci 1948 byl společně s dalšími bývalými řediteli bývalého koncernu Baťa postaven před nový již zmanipulovaný soud a 22. prosince 1948 odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání dvanácti let a ztrátě veškerého majetku. Výkon trestu nenastoupil, neboť se již v té době zdržoval mimo území Československa.

Dne 3. září 1963 zemřel ve svých 70 letech v kanadském exilu muž, kterého pamětník Stanislav Křeček charakterizoval slovy: „Určil, schválil, stanovil, rozhodl, podepsal – pan Čipera. Konec a tečka. Dalších diskuzí netřeba, zbývá jen vykonat, zařídit, uskutečnit. Autorita, moc, záštita, důvěra?“

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Dominik_%C4%8Cipera