Zámek Pardubice

Na místě dnešního zámku původně stál od 13. století vodní hrad. Krátce po husitských válkách byl hrad přestavěn a obehnán novou kamennou hradbou s nárožními věžicemi a střílnami. Její fragmenty jsou dnes odkryty návštěvníkům zámku. V roce 1491 získal pardubické panství Vilém II. z Pernštejna, který hrad přestavěl na čtyřkřídlý renesanční palác. Zámek, s přilehlými hospodářskými budovami, navíc obehnal mohutným opevněním. Vzniklo tak sídlo na pomezí hradu a zámku, jehož fortifikační systém představuje vrchol pozdně gotické opevňovací techniky.

V roce 1560 prodali Pernštejnové Pardubice králi a panství se stalo královským komorním majetkem. Zámek přestal být panskou rezidencí. Sídlila tu správa velkostatku a panovníci sem zavítali jen vzácně. V letech 1574–1579 a následně v závěru 16. století provedl Ulrico Aostalli de Sala úpravy zámku, například sgrafitovou výzdobu fasád paláce nebo výstavbu hlavní zámecké věže. Za komorního panství zámek podléhal stále více komerčním zájmům velkostatku. V 17. století tu byl zřízen pivovar, v 18. století sklad textilní manufaktury, byty vysloužilých důstojníků atd. Původní výbava a výzdoba interiérů zanikla.

V letech 1863–1881 se majitelem stal Privilegovaný rakouský berní ústav. Od roku 1881 do roku 1920 zámek vlastnil baron Richard Drasche von Wartinberg a jeho dědicové. V roce 1920 zámek zakoupil pardubický muzejní spolek, který zahájil jeho obnovu. V zámku se přitom nedochoval žádný původní inventář až na utajovanou pernštejnskou dubovou truhlu, která pochází z konce 15. století.

Roku 1952 byl spolek nucen předat zámek do správy státu a rok poté byly postátněny i sbírky. To znamenalo přerušení jeho obnovy a postupné zanedbávání jeho údržby. V roce 1977 se proto dokonce zřítila část stropů v druhém patře paláce. Muzeum proto bylo přes 15 let veřejnosti uzavřeno.

Celková rekonstrukce zámku tak započala až roku 1994. V zámku a barbakanu vznikly prostory Východočeského muzea v Pardubicích a Východočeské galerie v Pardubicích.