Hrad Rožmberk

První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1250 a nachází se v přídomku svého zakladatele Voka z Rožmberka. Hrad byl hlavním sídlem Rožmberků až do roku 1302, kdy po pánech z Krumlova zdědili Český Krumlov a učinili z něj hlavní rodové sídlo. Rožmberk sice přestal být hlavním sídlem, ale přesto byl nadále udržován a rozšiřován. Posledním majitelem z rodu Rožmberků byl od roku 1592 Petr Vok z Rožmberka. Roku 1611 smrtí Petra Voka rod Rožmberků vymřel. Pánem celého rozsáhlého majetku se poté podle dohody stal rod ze Švamberka. Někdy v té době proběhla rozsáhlá přestavba Dolního hradu na renesanční zámek.

Švamberkové se zúčastnili stavovského povstání. V květnu 1619 císařský generál hrabě Karel Bonaventura Buquoy dobyl městečko Rožmberk. Císař Ferdinand II. potom 6. února 1620 Rožmberk Karlu Bonaventurovi daroval. Hlavním sídlem rodu Buquoyů se staly Nové Hrady, ale Rožmberk jim patřil až do roku 1945 a připomíná je erb nad bránou Dolního hradu. Rozsáhlou přestavbu v novogotickém slohu realizoval Jiří Jan Jindřich Buquoy v letech 1840–1857.

Rod Buquoyů vlastnil hrad do roku 1945, kdy jim byl podle Benešových dekretů znárodněn. Zámek spravovaný Národním památkovým ústavem je v návštěvních hodinách přístupný veřejnosti. V roce 2020 bylo přístupných pět návštěvnických okruhů. Hlavní prohlídková trasa Buquoyské sbírky návštěvníky seznamuje s novogotickým zařízením interiérů a sbírkami shromážděnými rodem Buquoyů.