Dolní zámek Benešov nad Ploučnicí

Bedřich ze Salhausenu v Benešově po roce 1522 postavil tzv. Horní zámek. Od roku 1540 stavěl pro syna Jana Dolní zámek. Kolem roku 1578 si Volf nechal přistavět při Dolním zámku vlastní renesanční palác, tzv. Volfovo křídlo. Tím byla stavební aktivita Salhausenů v Benešově nad Ploučnicí ukončena. V průběhu následujících let oba benešovské zámky získávají noví majitelé, ale už nikdy nebyly sídlem panství, čímž se vzácně vyhnuly účelovým módním přestavbám.

V roce 1614 se majitelem Dolního zámku například stal Radslav ze Vchynic. V roce 1856 jej koupil Dr. Karel Lumbe od Edmunda Mořice knížete Clary-Aldringena. V té době byl Dolní zámek značně zchátralý, protože Clary-Aldringenové neměli žádný zájem po dobu, kdy jej vlastnili provádět na něm větší opravy. Dr. Karel Lumbe jej přebudoval na své trvalé obytné sídlo. V roce 1877 jej koupila Aloisie hraběnka Černínová, roz. Morzinová.

V roce 1888 jej koupili textilní velkoprůmyslníci bratři Martin a Theodor Grohmannovi, kteří jej drželi až do roku 1945, kdy byl Dolní zámek Grohmannům zkonfiskován a stal se majetkem československého státu. Grohmannové se odstěhovali do Rakouska, kde jejich potomci žijí dodnes.

Dolní zámek byl zpřístupněn v roce 1961 a naštěstí jej vážněji neohrozil ani požár v prosinci 1969, který citelně zasáhl etnografickou expozici Národního muzea.