Dolní zámek Benešov nad Ploučnicí (Exteriér), autor: VitVit – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=130224691

Dolní zámek Benešov nad Ploučnicí

Stručné info

Bedřich ze Salhausenu v Benešově po roce 1522 postavil tzv. Horní zámek. Od roku 1540 stavěl pro syna Jana Dolní zámek. Kolem roku 1578 si Volf nechal přistavět při Dolním zámku vlastní renesanční palác, tzv. Volfovo křídlo. Tím byla stavební aktivita Salhausenů v Benešově nad Ploučnicí ukončena. V průběhu následujících let oba benešovské zámky získávají noví majitelé, ale už nikdy nebyly sídlem panství, čímž se vzácně vyhnuly účelovým módním přestavbám.

V roce 1614 se majitelem Dolního zámku například stal Radslav ze Vchynic. V roce 1856 jej koupil Dr. Karel Lumbe od Edmunda Mořice knížete Clary-Aldringena. V té době byl Dolní zámek značně zchátralý, protože Clary-Aldringenové neměli žádný zájem po dobu, kdy jej vlastnili provádět na něm větší opravy. Dr. Karel Lumbe jej přebudoval na své trvalé obytné sídlo. V roce 1877 jej koupila Aloisie hraběnka Černínová, roz. Morzinová.

V roce 1888 jej koupili textilní velkoprůmyslníci bratři Martin a Theodor Grohmannovi, kteří jej drželi až do roku 1945, kdy byl Dolní zámek Grohmannům zkonfiskován a stal se majetkem československého státu. Grohmannové se odstěhovali do Rakouska, kde jejich potomci žijí dodnes.

Dolní zámek byl zpřístupněn v roce 1961 a naštěstí jej vážněji neohrozil ani požár v prosinci 1969, který citelně zasáhl etnografickou expozici Národního muzea.

Adresa
náměstí Míru 45, 407 22 Benešov nad Ploučnicí
Kulturní památka
35081/5-3571
Rok stavby
1540
Galerie
Dolní zámek Benešov nad Ploučnicí (Exteriér), autor: VitVit – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=130224691
Klikněte níže na mapě na bod a uložte návštěvu domu.

Subjekty

Časová osa

1961
Dolní zámek byl zpřístupněn v roce 1961 a naštěstí jej vážněji neohrozil ani požár v prosinci 1969, který citelně zasáhl etnografickou expozici Národního muzea. [1]
1945
V roce 1945 byl Dolní zámek Grohmannům zkonfiskován a stal se majetkem československého státu. Grohmannové se odstěhovali do Rakouska, kde jejich potomci žijí dodnes. [1]
1933
V roce 1933 patřil velkostatek již Hansi Jörgovi Grohmannovi, patrně synu a dědici Martina, zatímco zámek byl připsán paní Věře Grohmannové, snad sestře. Dolní zámek sloužil stále k bydlení Grohmannů, takže oproti Hornímu zámku, který Thunové již v roce 1926 odprodali městu, máme o jeho osudech mnohem méně informací. [1]
1918
Vznik Československé republiky patrně nepřivítal Martinův syn, továrník a zámecký pán Kurt Grohmann s žádným nadšením (v roce 1921 žilo v Benešově 3 361 obyvatel, z toho 3 270 Němců). Pozemková reforma se ho však nedotkla, protože ze 460 ha reformě podléhající půdy bylo znárodněno a rozparcelováno mezi drobné rolníky pouze 56 ha. [1]
1888
V březnu 1888 prodala hraběnka Aloisie Černínová Dolní zámek s příslušným pozemkovým majetkem za 136.000 zl. textilním velkoprůmyslníkům bratrům Martinu a Theodorovi Grohmannovým. Grohmannové se stali posledními soukromými avšak nešlechtickými majiteli objektu Dolního zámku a drželi jej až do roku 1945. [1]
1877
V roce 1877 koupila Aloisie hraběnka Černínová, roz. Morzinová Dolní zámek v Benešově i s pozemkovým majetkem od Dr. Karla Lumbeho rytíře z Malonic. [1]
1856
V průběhu roku 1856 koupil Dr.Karel Lumbe od Edmunda Mořice knížete Clary-Aldringena menší část bynoveckého panství s benešovským Dolním zámkem a k němu příslušným majetkem. V té době byl Dolní zámek značně zchátralý, protože Clary-Aldringenové neměli žádný zájem po dobu, kdy jej vlastnili provádět na něm větší opravy. Dr. Karel Lumbe měl v úmyslu přebudovat Dolní zámek na své trvalé obytné sídlo a proto přistoupil k jeho náročné opravě, která byla i dosti finančně nákladná. Při jeho rekonstrukci došlo k mnohým stavebním změnám, i tak byl z větší části zachován jeho původní vzhled. [1]
1613
Jan nebyl rozvážný hospodář a tak se brzy dostal do finančních potíží a značného zadlužení. Proto již v roce 1613 nařídil zemský soud zabavení větší části jeho majetku a následný prodej na úhradu dluhů. Do prodeje bylo zahrnuto i panství Benešov s Dolním zámkem, které bylo v následujícím roce 1614 prodáno Radslavovi staršímu ze Vchynic. [1]
1612
V roce 1612 musel zadlužený Antonín starší ze Salhausenu prodat Dolní zámek s polovinou města, s příslušným zbylým pozemkovým majetkem a s veškerými dluhy Janovi z Vartemberka na Novém zámku a Kamenici. A tak se stal z Antonína ze Salhausenu, který byl ještě před několika lety bohatý a prosperující vlastník poměrně rozsáhlého pozemkového majetku, zchudlý šlechtic. Je o něm známo, že byl veselé hýřivé povahy, měl rád přepych a žil v přátelství se svými poddanými. [1]
1578
Kolem roku 1578 si Volf nechal přistavět při Dolním zámku vlastní renesanční palác, tzv. Volfovo křídlo. Tím byla stavební aktivita Salhausenů v Benešově nad Ploučnicí ukončena. V průběhu následujících let oba benešovské zámky získávají noví majitelé, ale už nikdy nebyly sídlem panství, čímž se vzácně vyhnuly účelovým módním přestavbám. [1]
1540
Šlechtický rod Salhausenů k nám přišel z Míšně v roce 1515; téhož roku získal inkolát a byl přijat mezi českou šlechtu. Synové Jiřího ze Salhausenu Bedřich, Jan a Volf zprvu žili společně, v roce 1522 se však rozdělili a v Benešově nad Ploučnicí setrval pouze Bedřich, který si zde vystavěl vlastní sídlo, dnešní tzv. Horní zámek. Od roku 1540 ve své stavební aktivitě pokračoval a souběžně s přístavbou nového sídla stavěl pro syna Jana Dolní zámek. Jeho bratr Bedřich mladší žil později na Horním zámku a Janovi synové Antonín a Volf na Dolním zámku. [1]

Literatura

K domu nění k dispozici žádná literatura.

Články

O domu nejsou k dispozici žádné články.

Externí galerie

Dům nemá k dispozici žádné externí galerie.

Facebook

Dům nemá k dispozici žádné Facebook odkazy.

Další odkazy

zamek-benesov.cz [1]

Návštěvy

Historie návštěv domů je k dispozici v prémiové verzi.