Theodor Grohmann

Stopy působení rodiny Grohmannových se v Teplicích a jejich okolí ukazují nečekaně často. Tři generace budovaly v Teplicích, Bystřanech, na Mostecku i Benešovsku celý koncernový podnik, který jim pak umožnil investovat jak do vlastní reprezentace, tak do filantropie. Dnes po nich zbyla celá řada památek, samozřejmě také industriálních.
Přestože příběh rodiny Grohmannových povede do Teplic, je třeba zmínit úplné kořeny sahající o něco severněji. Nejstarší doložený předek z roku 1583 pocházel z okolí Krásné Lípy, od té doby máme o rodině dosti detailní informace. Na příklad roku 1640 zastřelil u Zadní Doubice (hraniční obce v Českém Švýcarsku) hajný z rodu Grohmannů dva vlky a umístil tam na jejich památku tzv. Vlčí desku.
Valentin Grohmann - zakladatel textilního rodu
Valentin Grohmann (1702 až 1779) se jako první pustil do textilního podnikání, zatím však jen jako prodejce nití a sítí. Podnik se v rodině dědil, až se na počátku 19. století rodina (a tak i podnikání) rozdělila.
Karel Grohmann (Cvikov a Lindava) a Anton Grohmann (Slezsko)
Zatím Anton Grohmann převzal po svém otci podnik ve Slezku, jeho bratr Karel (1809 až 1874) zůstal na severu Čech. Z manželčina věna získal dostatečný kapitál na první továrnu - barvírnu příze na červeno ve Cvikově (1834) a následně v nedaleké Lindavě (1846, jiné zdroje 1847 nebo 1848). Technologický postup byl dlouho tajným know-how saských barvířů. Byl to právě Karel Grohmann, kdo tajemství rozšířil do Čech. Podnik díky tomu skvěle prosperoval (v roce 1872 firma zaměstnává asi 90 lidí) a už v roce 1866 byl rozšířen (a začal vyrábět přízi i jiných barev, než jen červené).
Johann Grohmann (Cvikov), Martin a Theodor Grohmannové (Bystřany)
V roce 1866 se ale rodina opět rozděluje. Barvírny u Cvikova přebírá roku 1874 Karlův syn Johann, jeho dva bratři Martin (1840 až 1914) a Theodor (1844 až 1919) se však osamostatňují a v roce 1866 získávají oprávnění na provoz barvírny v Bystřanech na Teplicku (bratr Johann však i do tohoto podniku spoluinvestuje). I jim výroba kvetla a obchod se dařil. V roce 1888 kupují Martin a Theo od hraběnky Černínové zámek v Benešově nad Ploučnicí, kde taktéž provozovali dvě přádelny bavlny a dvě barvírny příze. Přes fakt, že největší majetek neměli v Teplicích, pravděpodobně díky evropskému věhlasu místních lázní a čilému společenskému životu se rozhodli bydlet právě zde. V roce 1894 Martin koupil právě osiřelou budovu německého klasického gymnázia v Lipové ulici (pro školu byla určena nová budova na Mont de Ligne, dnes obchodní akademie) a nechal ji Johannem Davidem Ferberem přebudovat v rodinné sídlo. Od 90. let podnikají oba bratři také v důlním průmyslu. Šířící se uplatnění parního stroje výrazně zvýšilo poptávku po hnědém uhlí podkrušnohorské pánve, zájem byl navíc akcelerován od poloviny století budovanou železnicí. Těžiště příjmů však rodina stále měla z textilek. Na přelomu století zažívaly textilky velký boom. Bratři Grohmannové nechali v letech 1900 až 1901 v Bystřanech zřídit soukárnu a zcela přebudovali přádelnu egyptské bavlny. Projektantem výstavné přádelny v secesním stylu, jejíž patra jsou nesena moderní ocelovou nýtovanou konstrukcí od firmy Franz Zimmermann ze saského Werdau, byl v letech 1906 až 1907 opět teplický stavitel Johann David Ferber.
Kurt a Hans Grohmannové (Benešov nad Ploučnicí), Arwed Grohmann (Bystřany)
V roce 1914 umírá Martin a v roce 1919 Theodor. Martinovy synové Kurt a Hans Jörg dědí majetky na Benešovsku, (pravděpodobně) syn Theodora Arwed (narozen 1874) byl posledním obyvatelem vily v Lipové ulici a majitel bystřanského podniku. Arwed byl hned po válce surově vyhnán i s manželkou při jednom z divokých odsunů.
Aristokraté bez titulu
Rodina se do historie Teplic zapsala na větším počtu míst, než bylo dosud zmíněno. Martin Grohmann odkoupil v roce 1906 Lipový dvůr. Theodor byl na počátku 20. století poslancem českého sněmu a také předsedou teplické sekce Německého alpského spolku. Díky tomu můžete v horách Jižního Tyrolska, ve výšce 2254 m, ještě dnes navštívit Grohmannovu chatu, která leží na cestě k bývalé Teplické chatě.
O klanu Grohmannových se píše v knize Rytíři průmyslové revoluce nebo Černé miliony. Přestože rodina nikdy nedosáhla na šlechtický titul, po celé devatenácté století se aristokraticky chovala. Fakt, že tovární budovy navrhovali dobři architekti, že rodina neváhala podporovat spolkový život a kulturu, dokazuje, jak moc pak tito lidé v Teplicích chyběli. A chybějí dodnes.
Theodor Grohmann
*Cvikov 27. 4. 1844, †Teplice 24. 2. 1919
Theodor Grohmannn pocházel z rodiny velkoprůmyslníka. Podnikal v tkalcovství a barvířství. Spolu se svým bratrem se stal majitele barvírny a později přádelny v Bystřanech, která zpracovávala hlavně egyptskou vlnu a zaměstnávala až 500 pracovníků. Grohmann vlastnil i podíly některých dolů na Mostecku. V roce 1896 koupil zámek v "Dubském Švýcarsku" v Horní Vidimi. Podle něj získal šlechtický titul "von Hohenvidim". V Teplicích obývala jeho rodina dům v Lipové ulici, kde se dříve nacházelo německé gymnázium. Stal se poslancem českého sněmu.
Grohmann byl nadšeným alpinistou a jedním ze zakládajících členů teplického alpského spolku. Významnou měrou se podílel na výstavbě první Teplické chaty na Blashübel v údolí Ridnaun. Chata byla otevřena v roce 1887. Ale navzdory doporučení místních odborníků i slavného horolezce Ludwiga Purtschellera, došlo v květnu 1888 ke zničení chaty, jež byla postavena příliš blízko lavinové oblasti. Pravděpodobně tlak sněhových mas, či silný poryv větru chatu úplně rozmetal. Zůstalo po ní jen pár kamenů a kusů dřeva. Na ledovci, 300 metrů od místa, kde se chata nalézala, se našla neporušená sektová sklenice. Ihned se počalo se stavbou nové Teplické chaty, ale o 300 metrů výše, na novém výhodnějším terénu. Na místě původní chaty nechal Teodor Grohmann postavit novou útulnu. Celou stavbu financoval z vlastních prostředků. Na počest své manželky ji nazval "Grohmanhütte". Ta po několika přestavbách, poslední v roce 2001, vydržela na tomto exponovaném místě dodnes. Nyní se nazývá "Rifugio Vedretta Piana" - "Grohmannhütte".
Po Reginaldu Czermackovi převzal Theodor Grohmann v roce 1900 předsednictví Alpenvereinu v Teplicích. Podílel se též na výstavbě Müllerhütte nad "Hangenderferner" a nové Teplické chaty. Byl velice aktivním horolezcem a vystoupil na všechny vrcholy v okolí Übeltalferneru. Jediným, i když dost nejasným dokladem o jeho horských túrách, je popis horského vůdce Petra Kotterera z Ridnaun ohledně výstupu na Sonnklarspitze. Samotnému Petru Kottnerovi se dostalo od Theodora Grohmanna urychlené pomoci, když v roce 1888 u Aglsbodenu spadl do Talbašského potoka a zlomil si nohu.
Spolu s Theodorem Grohmannem je třeba se též zmínit o jeho manželce Marii. Byla dosti zdatnou alpinistkou, což v tehdejší době nebylo příliš obvyklé. Místní obyvatelé ji nazývali "Dobrodinka Ridnaunského údolí". Všemožně podporovala místní chudé obyvatele poměrně velkými zásilkami různého, hlavně zimního oblečení, ale i školními sešity, knížkami a psacími potřebami. V době první světové války, jež zlou měrou tuto oblast postihla, poskytovala rodinám, jejichž otcové byli ve válce, finanční i materiální pomoc.
Theodor Grohmann von Hohenvidim byl význačnou osobností teplického Alpenvereinu. Jeho nadšení pro hory, podložené vlastními finančními možnostmi, přispělo značnou měrou k vytvoření zlaté éry alpinismu v Teplicích.
Majetek:
Přádelna bavlny a barevna bratří Grohmannů
Grohmannova vila (Regionální knihovna Teplice - Lipová)
Bratři Grohmannové, barevna a přádelna bavlny
Dolní zámek Benešov nad Ploučnicí
Zámek Vidim
zdroj:
http://teplice-teplitz.net/clanky/cist/nazev/9-stopy-rodiny-grohmannovych%C2%A0
http://www.lokoteplice.cz/osobnosti.html#theodorgrohmann