Bratři Mandelíkové koncipovali svůj požadavek na rodinné sídlo jako symetrický a prostorově detailně propracovaný dvojdům, který měl skloubit požadavky na luxusní a zároveň moderní rezidenci, odkazující ovšem na straně druhé na tradici šlechtických sídel. Tento záměr se podařilo Kotěrovi dokonale splnit, přestože ani jemu nebylo okamžitě zřejmé, jak se se zadáním vypořádat. Proto původní projekt v lehce post-empírových formách přepracoval ve stylu nového schematického klasicismu po vzoru italských předměstských vil palladiánského typu, na kterém se projevuje i jeho opatrný zájem o začínající kubismus (kovové zábradlí ústřední terasy „Patro nobile“ v hlavním průčelí, zadní průčelí budovy a sporá výzdoba v interiérech). Na sochařské výzdobě se podílel významný sochař Jan Štursa, který v roce 1913 doplnil hlavní průčelí michelangelovsky pojatými sochami** Génia ducha a Génia hmoty, geometrická výmalba interiérů byla provedena podle návrhů Františka Kysely. V parku je umístěna dekorativní kubisticky pojatá váza od Emila Králíčka z roku 1913, přemístěná sem ze dvora pražského domu Diamant.