Rodina Mandelíkova

1844 - Bernard Mandelík, kolínský rodák, se narodil v roce 1844 jako nejmladší syn Rosalie Mandelíkové, rozené Pollatschekové. Aristokraté stejně jako rolníci osvobození po roce 1848 z poddanství investovali do cukrovarnictví nemalé částky. Zakladatelská cukrovarnická euforie gradovala v 60. a 70. letech 19. století. Bernard Mandelík v té době poprvé vstoupil do velkého byznysu, když převzal obchod s obilím provozovaný matkou. Cukrová řepa si vysloužila přezdívku bílé zlato, na které vsadil také Bernard Mandelík. Zaujal svými odbornými znalostmi, nevšední podnikavostí a pracovitostí. Jeho obchodní partneři oceňovali jeho bezvadnou pověst a solidní jednání. Čechy, zvláště ty střední, pro cukrovou řepu byly zemí zaslíbenou, cukr tu v době největší slávy chrlily stovky podniků, jejichž obrat se pohyboval v desítkách milionů korun. Další krok v budování rodinné firmy Bernard Mandelík udělal obchodními kontakty s majitelkou ratbořského statku, baronkou Terezií Cecingarovou z Birnic. K její doméně náležel i ratbořský cukrovar vybudovaný roku 1853. 

1888 - Baronka pověřila Mandelíka v roce 1888 takzvanou prokurou, tedy plnými mocemi pro provoz cukerného závodu. Obliba bílého zlata šla v té době strmě nahoru. 

1891 - Mandelík investoval do nového strojního vybavení i technologií ratbořské cukerné továrny a v roce 1891 od barončina dědice, rytíře Eduarda Cecingara z Birnic, podnik i se statkem za půl milionu zlatých koupil.

1904 - Úspěšný podnikatel statek postupně rozšiřoval. Roku 1904 přidružil k Ratboři pronajatý dvůr Sedlov a posléze také dvůr Kbel. Na počátku 20. století měl v nájmu také šternberský cukrovar v Zásmukách, později koupil cukrovar v Bečvárech. Mandelíkové však expandovali i do dalších oborů, podíl získali například v kolínské elektrárně a také mimo hranice Kolínska. Rovinatý kraj východně od Prahy náležel, a to i s přispěním Mandelíků, k baštám českého cukrovarnictví. To dokládá například dnes na několika kilometrech oživená kolínská řepařská dráha. Na přelomu 19. a 20. století ovšem délka zdejších „řepařek“ dosahovala více než 130 kilometrů. Byly to drážky vycházející z Kolína, Vlkavy, Křince, Kopidlna, Dymokur a Liběvsi. Po těchto tratích byla dopravována cukrová řepa do jednotlivých cukrovarů a na nákladiště u hlavní trati.

1910 - Bernard Mandělík umírá v roce 1910, v té době se vedle starého zámku začíná stavět i tzv. nový zámek, vila rodiny Mandelíků. Vila vznikla na základě objednávky Otty a Ervína, synů Bernarda Mandelíka, autorem elegantní vily byl špičkový architekt Jan Kotěra, na sochařské výzdobě se podílel významný sochař Jan Štursa. Robert Mandelík, nejstarší ze synů, obýval sousední „starý“ zámek.

Robert Mandelík

1918 - Jako technik v otcově cukrovaru v Ratboři začínal i potomek zakladatele rodinné dynastie Robert, absolvent chemie na Českém vysokém učení technickém. Ten se po vzniku Československé republiky v roce 1918 kromě podnikání vrhl i na politiku. Podílel se na vzniku Národní banky, angažoval se ve vedení Ústředního československého spolku cukrovarnického, Asekuračního spolku průmyslu cukrovarnického a dalších organizací. 

Jako představitel cukerného kartelu však nebyl moc oblíben mezi socialistickými poslanci parlamentu. Stalo se tak v době vrcholící slávy tuzemského bílého zlata. Ve 20. letech 20. století fungovalo v českých zemích 155 cukrovarů. Na konci 30. let se jejich počet snížil na 108 a množství cukru připadající na jeden závod kleslo z 8 655 tun na 6 095 tun.

Robert se angažoval i v komunální politice. Jako starosta působil až do německé okupace. Ta do osudů celé rodiny zle zasáhla. Někteří její členové skončili kvůli židovskému původu v koncentračních táborech, další bojovali v zahraniční armádě.

1948 - Po roce 1948 přišla rodina o veškerý majetek. 

Po roce 1989 - Částečně zpět rodina Mandelíků získala majetek až po roce 1989. Ze závodu na bílé zlato nezbylo prakticky nic. Cukrovar v Ratboři kolem roku 2012 padl k zemi při demolicích, jeho pozemky dále vlastní několik potomků rodiny Mandelíků. Vilu rodina prodala v roce 1999, nový majitel ji nádherně zrekonstruovali a od té doby je v ní luxusní hotel. Starý zámek je ve vlastnictví rodiny Mandelíků dál, vlastní jej pan Jan Mandelík. Potomkům byl po roce 1989 vrácen také bývalý mlýn v Kolíně, ale i ten později změnil majitele. 

Zdroj: https://www.idnes.cz/finance/prace-a-podnikani/tajemstvi-slavnych-rodin-podnikani-cukrova-repa.A180427_093549_podnikani_kho