Cukrovar v Ratboři Bernarda Mandelíka

Baronka Terezie Cecingarová z Birnic vlastnila ratbořský cukrovar vybudovaný roku 1853. V roce 1888 pověřila Bernarda Mandelíka takzvanou prokurou, tedy plnými mocemi pro provoz cukerného závodu. Obliba bílého zlata šla v té době strmě nahoru. Bernard Mandelík investoval do nového strojního vybavení i technologií ratbořské cukerné továrny a v roce 1891 od barončina dědice, rytíře Eduarda Cecingara z Birnic, podnik i se statkem za půl milionu zlatých koupil. Po smrti Bernarda Mandelíka v roce 1910 převzali cukrovar jeho synové Robert, Ota, Arnošt a Ervín. Ve třicátých letech chrudimská strojírna Fr. Wiesner vybavila cukrovar automatickou okružní visutou dráhou. V letech 1939–1945 byla na cukrovar uvalena německá nucená správa a v roce 1945 byl znárodněn. V roce 1957 vznikl národní podnik Kolínské cukrovary, pod který byl ratbořský cukrovar začleněn. V roce 1987 provoz skončil a postupně bylo odstraněno technologické zařízení. Roku 1996 byl cukrovar ve velmi špatném stavu navrácen v restituci potomkům bývalých majitelů. Areál byl nakonec postupně zdemolován.