Sklárna Tasice

V roce 1796 Ledečské panství, od roku 1763 v majetku Tereziánského ústavu šlechtičen, uzavřelo nájemní smlouvu s huťmistrem Ferdinandem Čapkem, který zde následně vybudoval na vlastní náklady sklárnu. V roce 1860 se majitelem sklárny stal slavný sklářský rod Rücklů. 

V roce 1914 byl provoz ve sklárně zastaven a v roce 1918 po sedmdesáti letech skončilo působení rodu Rücklů v tasické sklárně. Huť poté převzala společnost Milada Nesslová, Josef Zeman a Ferdinand Hořejší. Mezi lety 1927 a 1928 byla ale huť uzavřena z důvodu stávky kvůli nízkým mzdám a problémům mezi nájemci.

Od roku 1931 se majitelem huti stal Čeněk František Císař. Sklárna byla modernizována a sklo se převážně exportovalo do Anglie, Německa a Ameriky. Čeněk Císař materiálně a finančně podporoval ilegální protinacistickou skupinu RU-DA, kterou vedl jeho bratr Rudolf Císař. V letech 1940 - 1945 probíhala ve sklárně výroba pro válečné účely nacistického Německa. V květnu 1945 byl Čeněk Císař nařčen ze spolupráce s Němci, všechen majetek včetně tasické sklárny mu byl zkonfiskován, v důsledku těchto poválečných událostí spáchal sebevraždu.

Sklárna byla po roce 1945 znárodněna. Ve sklárně byl pro její unikátní a zachovalou historickou podobu natáčen v letech 1984 – 1985 televizní seriál Synové a dcery Jakuba skláře.

Po sametové revoluci byla sklárna restituenty prodána do soukromých rukou. Velký úder českému sklářství zasadila Čína se svým levným sklem, a tak v roce 2002 byla po cca 200 letech zdejší výroba ukončena a sklárna byla poslána do konkurzních řízení. Až roku 2004 koupil sklárnu v dezolátním stavu pan Luboš Pipa, který započal náročnou rekonstrukci.

Dne 31. 12. 2012 zakoupil sklárnu od pana Luboše Pipy Ing. František Milichovský. Nový majitel chce navázat na péči předchozího majitele, a tak bude provoz sklářského skanzenu nadále zachován a postupně bude rozvíjet potencionál cenné kulturní památky. Sklárna patří mezi 12 nejvýznamnějších technických památek ČR.