Rodina Rückl

Rodinná značka Rückl je synonymem prvotřídního broušeného křišťálu od roku 1846. Rod Rücklů přišel do Čech na počátku 17. století a valná většina jeho příslušníků se živila ve sklářském prostředí, a to nejprve na Šumavě a od r. 1719 i na Českomoravské vrchovině. První stabilní sklářská huť, která nesla rodinné jméno, se usídlila v Cyranově Wostrově v roce 1846 díky přičinění Jana Rückla. Společně s tímto datem byly položeny základy budoucího sklářského impéria, které už své vášně navždy spojilo s několika místy na českém území.

V roce 1903 Antonín Rückl, nestor českého sklářského průmyslu, rozhodl na zelené louce postavit sklárnu v Nižboru, v bezprostřední blízkosti právě vzniklé železnice z Prahy do Rakovníka. Skutečná zlatá éra nastala v období mezi dvěma světovými konflikty, kdy se v roce 1923 z rodinných skláren stala akciová společnost a pozornost se zaměřila na rozšiřování a inovace. V tomto čase se všechny společnosti Rückl pyšnily tisícovkou zaměstnanců, sklady v hlavním městě a zastoupením po celém světě od Belgie a Anglie až po Indii nebo Damašek. Kromě technologického pokroku se sklárna soustředila i na vývoj v oblasti designu a navázala spolupráci s předními českými sklářskými výtvarníky, jakými byli Ludvika Smrčková či profesor Josef Drahoňovský. Úspěch slavili s exkluzivní broušenou vázou pro pana prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, ale i na sklářské výstavě v Paříži, odkud si za své produkty v roce 1935 přivezli ocenění Grand Prix.

Rücklové vlastnili ještě sklárnu ve Včelničce a Skalici. Nižborská sklárna je nejmladší, a jedinou stále fungující sklárnou, která vznikla díky této rodině. V roce 1945 byla znárodněna dle dekretu prezidenta Beneše číslo 100. Po revoluci v roce 1992 pak sklárnu zprivatizoval pravnuk Antonína Rückla Jiří Rückl a založil akciovou společnost. Sklo z Nižboru vlastnila například i britská královna Alžběta II.

Autor: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:1471b600-22aa-11e6-8803-005056827e51?page=uuid:9e6de3e0-22ac-11e6-8803-005056827e51 – Magazine Světozor 1920-1921 (21.), No. 5 (8.12.1920), page 8 - online:, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=75509644