Zámek Zbraslavice - Ostrov

Od roku 1580 je Ostrov uváděn jako tvrz a při ní poplužní dvůr. První dochované údaje o polohách staveb však pocházejí až z roku 1673. Nejrozsáhlejší přestavbou prošel zámek Ostrov v letech 1758–1784, tedy v období vrcholného až pozdního baroka. V letech 1832–1845 prošel ostrovský zámek a poplužní dvůr ještě několika klasicistními stavebními úpravami. 

Menší, mnohdy necitelně provedené, zásahy proběhly v letech 1958–1960 a 1980–1990. Do roku 2005 byl zámek ve velmi špatném stavu, zejména obě křídla na jižní straně areálu, kde byl až do poloviny 90. let 20. století ustájen dobytek. Neudržovanými střechami na mnoha místech zatékalo. Většina hospodářských budov byla v troskách.

Na přelomu let 2004 a 2005 byl celý areál zakoupen firmou Less, s cílem vybudovat zde firemní sídlo. V letech 2005–2008 proběhla rozsáhlá, ale citlivá rekonstrukce. Budova zámku byla zrekonstruována do barokní podoby z období Zikmunda Moravce, nejvýznamnějšího vlastníka Ostrova v 18. století. Ve veřejně přístupné části areálu (mezi zámkem a ostatními budovami) jsou kašna pro ptáky, sochy Pavla Purkrábka, replika barokního holubníku, pomník skláře Antonína Rückla od sochařky Pauliny Skavove a socha sv. Jana Nepomuckého.

Společnost LESS je v roce 2011 jedním z největších zaměstnavatelů na Kutnohorsku. Například čáslavská pila LESS & TIMBER je v současnosti největší ryze česká dřevozpracující firma v ČR.

Za holdingem LESS stojí Jan Mičánek, který se narodil 13. 6. 1950 v Brně. Absolvoval  Střední lesnickou školu v Písku a Lesnickou fakultu VŠZ v Brně. 7 let pracoval jako taxátor  v Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Hradec Králové, v roce 1983 se stal vedoucím polesí na Lesním závodě v Ledči nad Sázavou, kde ho také  zastihla „sametová revoluce“ v roce 1989. V prosinci 1989 se stal jedním ze zakládajících členů lesnické sekce Občanského fóra a podílel se na  tvorbě první polistopadové  lesnické koncepce. V letech 1990–1991 působil jako ředitel Odboru lesnické politiky na Ministerstvu zemědělství ČR , kde  pracoval na  transformaci českého lesnictví. V letech působil 1991–1995 jak ředitel obchodní firmy Silvaco,  od roku 1995 zastával 8 let funkci prezidenta a poté člena prezídia České asociace podnikatelů v lesním hospodářství (ČAPLH). Kromě toho byl po roce 1989 v představenstvu několika firem. Společnost LESS založil se dvěma kolegy v roce 1992. Firma se sídlem v Bohdanči na Kutnohorsku se zabývala službami spojenými s obhospodařováním lesů.

Jan Mičánek místním například dává na Vánoce stromek, láhev kořalky a kapra. Kromě pomoci svým sousedům se rád podílí i na různých rekonstrukcích a stavbách. Za názvem společnosti Less se nesmí hledat nic „anglického“. Název měl znít „Les“, ale když Jan Mičánek tenkrát přijel do Prahy, aby firmu zaregistroval, sdělila mu úřednice, že taková společnost již existuje. Vzal tedy propisku a dopsal jedno s navíc. Tenkrát ani nevěděl, co less v angličtině znamená. Starší syn je v roce 2011 zaměstnancem firmy jako ředitel pily v Čáslavi, dcera pracuje zde jako právník a mladší syn se právě s firmou seznamuje. V bývalém kravíně jeho zaměstnanci řídí největší dopravní společnost na přepravu surového dříví v Evropě. V Bohdanči provozují palírnu, pivovar, hotel, šunkárnu nebo kolem vesnice vysázeli sady ovocných stromů.

Na podzim roku 2010 vydal Mičánek obsáhlou historickou publikaci o Ostrově. Jan Mičánek totiž razí myšlenku, i s ohledem na publikace o historii tohoto kraje: "Pokud člověk vydělává peníze a získává majetek, je povinen nabídnout jeho část pro věci veřejného prospěchu. Pokud to nedokáže, stává se pouhým zbohatlíkem. Máme velké resty zaviněné komunistickou a protektorátní totalitou těch, kteří tu „hospodařili“ a vzali společnosti spoustu času a prostoru k normálnímu rozvoji. Podařilo se jim zpřetrhat naše vazby s minulostí, historickou kontinuitu. Chtěl bych přispět k zacelení této rány tím, že si připomeneme myšlenky, podněty a inspirace, které nám usnadní navázat na životy našich předchůdců. O tom přemýšlím. Pro mne to bylo také jakési pomyslné setkání s několika majiteli panství, jejichž osudy jsou poučné. Byli to selfmademani své doby. Jejich úspěch stál vždy na pevné stupnici hodnot, které vyznávali. Zikmund Moravec začal jako Nikdo v Kutné Hoře, kde se stal měšťanem a obecním starším, nakonec koupil ostrovské panství a získal šlechtický titul. Právě on stvořil základ pro rozkvět a slávu Ostrova. Dalším byl Jan Schebek, syn šťáhlavského sedláka, který vyrostl v největšího českého stavitele železnic. Koupil nejen Ostrov, ale i Hodkov a Zruč. Antonín Rückl sice nebyl vlastníkem statku, ale byl nejdůležitější postavou sklářského a podnikatelského rodu, ostrovský rodák a jeden z otců českého sklářství. A Johann Špork? Ten přece začínal ve 12 letech jako pomocník bubeníka a stal se z něho jeden z nejschopnějších a nejvyšších velitelů jízdy císařských vojsk. Všichni měli kromě praktických schopností i pevnou víru v sebe sama a v jasné hodnoty, které vyznávali. Ve všech případech proto byli respektováni svým okolím. Antonína Rückla dokonce označovali po smrti za „svatého“ člověka."