Zámek Kanice

První zmínka o kanické tvrzi pochází z roku 1382. V průběhu staletí patřila do majetku mnoha rodů. Patří k nim např. Kaničtí z Čachrova, kteří zde žili po 300 let a ve 2. polovině 17. století tvrz přestavěli na zámek, dále Černínové nebo Škodové.

Majitelem byl konkrétně Robert Škoda (*1852, †1922), nejmladší syn dr. Františka Škody a bratr Emila Škody, který založil továrnu Škoda v Plzni. Poté jej vlastnila jeho sestra Johanna Škodová, která se provdala za Eduarda, rytíře Pergera (*1816, †1894), který zastával úřad rady místodržitelství a šéfa tehdejší politické správy v Chrudimi. Zámek za nich získal na svoji dobu špičkové technické vybavení, zaveden byl telegraf a telefon. Interiéry sídla byly upraveny v neorenesančním duchu. 

Eduard spravoval statek až do roku 1893, kdy jej převzal syn Rudolf (* 1869, †1945), který se v roce 1894 oženil s dcerou velkoprůmyslníka Johanna Fitze z Rokycan Annou. Anna Pergerová byla v mládí půvabná, ale zároveň rázná žena. Zachovaly se po ní mimo jiné i knihy kuchařských receptů, z nichž některé byly v roce 2013 vydány Nakladatelstvím Českého lesa v publikaci „Recepty ze zámeckých kuchyní“. Rudolf Perger v Kanicích například postavil českou školu, byl milovník a znalec hudby, vydal „Dějiny Společnosti přátel hudby ve Vídni“ a několik publikací věnovaných Vídeňské filharmonii.

Při pozemkové reformě v roce 1919 byla rozloha velkostatku Kanice, která dosahovala původně 536 ha, zmenšena o 59 ha, které byly rozparcelovány a prodány zájemcům, především sedlákům z Kanic a okolí. Po druhé světové válce bylo účtování s rodinou Pergerů smutné a nezasloužené. Po krátké internaci ve sklepení kanického zámku byl Rudolf Perger převezen se zbývající částí rodiny do německého Furth im Wald, kde zakrátko zemřel. Utajený odvoz na traktoru velkostatku zajistili dle pergerovských pamětí věrní zaměstnanci, na cestu si však mohl vzít jen osobní doklady. Pergerovský rodinný archiv i archiv velkostatku Kanice byl uložen v SOA Plzeň, pracoviště Klášter u Nepomuka a obsahuje poměrně bohatý materiál k dějinám rodu i velkostatku a v neposlední řadě také rodinnou korespondenci a množství fotografií. Zámecký mobiliář, sbírky obrazů a fotografií stejně jako knihovna, byly převezeny na zámek Kozel.

Po roce 1945 v zámku sídlil Červený kříž (Liga proti tuberkulóze). V letech 1950 až 1986 patřil Krajskému národnímu výboru a fungovala v něm zvláštní škola internátní. Poté byl předán armádě a za jejího působení částečně poškozen. V 90. letech vlastnila zámek soukromá firma, která jej chtěla přestavět na penzion.

V roce 2014 koupila zámek v dražbě skupina lidí, která jej chce opravit a uzpůsobit jej jak k bydlení, tak k pořádání akcí v interiéru i v zámeckém parku. Zámek pracovně nazývají „Depold“ podle prvního doloženého vlastníka tvrze, Depolda z Rýzmberka. Noví vlastníci zahájili rekonstrukci památky a odstranili nálet. Jejich plán oprav ocenil Národní památkový ústav nominací na cenu Patrimonium pro futuro.