Textilní manufaktura Jindřicha z Rottenhanu

Zakladatelem postupických fabrik se stal hrabě Jindřich z Rottenhanu. Od bývalého papírníka Františka Geiszlera odkoupil v roce 1793 budovy papírny, která zde stála od roku 1717. V roce 1794 zde zřídil textilní manufakturu. Umístění stavby bylo výhodné i  z hlediska pohonu továrních strojů, které využívaly síly čtyř vodních kol. Stavbu řídil zkušený hraběcí stavitel Ignác Rieder (z Bavor). Rottenhan vlastnil již plně funkční továrnu v Červeném Hrádku u saských hranic. Zdejší manufaktura se měla stát jednou z nejmodernějších v zemi. Ani na zařízení továrny hrabě nešetřil. Umístil sem anglické přadlácké stroje, v té době u nás velmi vzácné. Dělníci dostali zdarma i stavební místa na nedaleké stráni "Hůra" (dochovala se dvě roubená stavení čp. 64 a 67 nebo vila Venclovka na konci ulice) nad rybníkem a městečko vzkvétalo. Nalézalo se zde šest hostinců a žádný si rozhodně nemohl stěžovat na nedostatek zákazníků. Obrat továrny předčil všechna očekávání a Rottenhan v roce 1802 zrušil přádelnu v Červeném Hrádku a výrobu přenesl do nové strojní přádelny, zřízené zde v údolí Popovického potoka, dodnes zvaném Podlesí. Právě podleská přádelna se zařadila mezi nejmodernější v zemi a v roce 1803 za ni Rottenhan dostal pochvalu přímo od císaře.

V roce 1809 hrabě umírá. Jeho smrt měla velký dopad na chod i rozvoj továrny, jejíž činnost se snížila a především bylo přerušeno obchodní spojení s podniky v Červeném Hrádku. Podniky zdědily Rottenhanovy dcery a majetek byl přepsán na jména jejich manželů. Červený Hrádek vlastnil hrabě Jiří Buquoy, manžel Marie Gabriely, a Postupice převzal do svého vlastnictví Jan Rudolf Chodek, manžel Marie Isabelly. Toho však podnikání příliš nezajímalo. Podniky odkoupil Chodkův podnikavější švagr - filozof, matematik a vynálezce hrabě Jiří Buquoy. V roce 1818 byly ale jedna z nejstarších a nejlépe zařízených manufaktur v zemi zastavena a v provozu zůstalo pouze bělidlo, kde se zpracovávalo cizí plátno a tkané zboží z okolí. Ve 20. letech se činnost částečně obnovila pod vedením Josefa Knafa.

V roce 1828 prodali Buoquyové panství Chotkovým. Od nich si budovu přádelny pronajal pražský obchodník Karel Emil Otto. Na místo ředitele přádelny nastoupil Josef Knaf. Otto brzy získal společníka, kterým se stal další pražský obchodník František Linke. Vzniklá firma Otto - Linke měla ve štítě rakouského říšského orla. Do Postupic se vrátil život. Otto, ačkoli neměl s bavlnářstvím vůbec žádné zkušenosti, rozšířil provoz, nakoupil nové anglické přadlácké stroje a zaměstnal na stálo 240 lidí a dalších 1200 tkaním kartounů doma. František Linke v roce 1846 zemřel, a tak na jeho místo nastoupila manželka Anna a firma musela být přejmenována na Otto - Linke - vdova.

Budovy byly postupem času pronajímány na různou výrobu. Znovu se zde ale nepříznivě projevila závislost provozu na vodní síle a ještě zchátralé vodní kolo. Jeden ze zájemců o pronájem navrhl postavit parní stroj, ale majitel velkostatku to odmítl. Tímto krátkozrakým rozhodnutím odsoudil zdejší průmysl k zániku. Nevyužívaná budovy rychle chátraly. V roce 1906 přišla do Postupic velká povodeň a dokonala dílo zkázy. Budovy byly strženy nebo přeměněny na mlýn, mlýnskou stodolu a budova při silnice byla opravena na panskou hospodu. Do bývalé správní budovy se přestěhoval lesní úřad.

V roce 2025 objekt vlastní Sternbergové z Jemniště a je nabízen na prodej.