Elektroskanzen Čechův mlýn

Do roku 1945

Historie mlýna ve Slabcích sahá nejméně do 16. století, dnešní podobu mu však vtiskl až mlynářský rod Čechů. Roku 1897 koupil mlýn Václav Čech, který jej postupně přestavěl a modernizoval. V roce 1911 nechal původní mlýn přeměnit na vodní elektrárnu s Francisovou turbínou a výkonem až 106 kW. Patřila mezi nejstarší elektrárny svého druhu v českých zemích a zásobovala elektřinou nejen mlýn, ale i široké okolí. Významnou osobností se stal Václavův syn František Čech, který kromě provozu elektrárny choval také vydry. Právě on v roce 1939 daroval první vydří pár nově vznikající pražské zoologické zahradě. Dochovala se řada dopisů, v nichž ředitel zoo děkuje za dar a nabízí výměnou exotická zvířata – například lva, opice nebo další druhy. Zároveň řeší dopravu vyder do Prahy i jejich další chov. Tyto dokumenty dnes patří k nejzajímavějším památkám celého areálu. Rodina Čechových byla navíc úzce propojena s rodinou prezidenta Edvarda Beneše. František Čech byl bratrancem prezidenta a na dochovaných fotografiích se objevují i další členové Benešovy rodiny. Za druhé světové války sehrál František Čech významnou roli při zásobování obyvatelstva moukou a potravinami. Za tuto pomoc mu po osvobození v roce 1945 veřejně poděkoval místní národní výbor.

1945–1989

Po únoru 1948 byl mlýn stejně jako tisíce dalších podniků znárodněn. Rodina Čechových o svůj majetek přišla a elektrárna byla začleněna do státní správy. Přesto si zařízení dlouhá desetiletí zachovalo značnou část původní technologie z počátku 20. století. Výroba elektřiny pokračovala až do roku 1956, kdy byl provoz zastaven. O jedenáct let později, v roce 1967, byla z provozu vyřazena i samotná elektrárna. Na rozdíl od mnoha jiných technických památek však nedošlo k rozsáhlé přestavbě ani likvidaci zařízení. Díky tomu se zde dochovaly původní turbíny, generátory i rozvodné prvky. Přestože areál během socialistického období chátral a přišel o své původní poslání, právě tehdy se paradoxně zachovala většina unikátní technologie, která dnes činí ze slabské elektrárny mimořádně cennou technickou památku.

Po roce 1989

Po roce 1989 získali potomci rodu Čechů areál zpět v restituci. Petr Čech se rozhodl navázat na rodinnou tradici a místo dalšího chátrání začal elektrárnu i mlýn postupně obnovovat. Rozsáhlé opravy probíhaly řadu let a jejich cílem bylo zachovat maximum původních technických prvků. Elektrárna byla znovu uvedena do provozu v roce 1992 a opět začala vyrábět elektřinu z vody Berounky. Současně vzniklo rozsáhlé soukromé muzeum elektrotechniky a historie mlynářství, které představuje původní turbíny, generátory, historické dokumenty i osobní předměty rodiny Čechových.

Zajímavostí je, že technologii pro zdejší elektrárnu dodávala firma Emila Kolbena v době, kdy ještě nevznikl průmyslový gigant ČKD. Petr Čech tak s oblibou říká, že jeho předkové měli mimořádně šťastnou ruku při výběru dodavatele – vsadili na jednoho z největších českých techniků ještě dříve, než se jeho jméno stalo symbolem českého průmyslu.

Majitel Petr Čech se dlouhodobě věnuje také odkazu významného českého elektrotechnika Emila Kolbena. Je členem spolku usilujícího o záchranu a zpřístupnění Kolbenovy vily v Praze a ve Slabcích vybudoval unikátní expozici věnovanou nejen samotnému Kolbenovi, ale také historii firmy ČKD. Součástí jsou panely z výstavy pořádané přímo v Kolbenově vile, dobové fotografie i řada unikátních dokumentů. Mlýn v roce 2012 navštívili i potomci rodiny Kolbenových, včetně vnuka Jindřicha Kolbena, při příležitosti 150. výročí narození Emila Kolbena. Ubytováni byli v nedalekém hotelu Berounka, a panu Čechovi zanechali například osobní věnování v knize o ČKD. Přestože Emil Kolben patří k nejvýznamnějším českým průmyslníkům a zakladatelům českého elektrotechnického průmyslu, samostatné muzeum věnované jeho životu v České republice dosud neexistuje. O to cennější je tato sbírka, která je sice trochu ukrytá, ale pokud pana Čecha požádáte, velmi rád vám ji ukáže.

---

Elektroskanzen ukrývá několik mimořádně vzácných exponátů. Největším z nich je původní generátor z počátku 20. století, dochovaný pouze ve dvou exemplářích na světě. Jeden se od svého vzniku nachází ve Slabcích, druhý je vystaven v Deutsches Museum v Mnichově. Právě tento typ generátoru pomohl dokázat, že elektrickou energii lze přenášet na tehdy neuvěřitelnou vzdálenost až 175 kilometrů, čímž otevřel cestu k elektrifikaci celého světa. Zatímco v Mnichově je vystaven za vitrínou, ve Slabcích si jej můžete doslova osahat.

Neméně cenný je původní elektromotor, který poháněl celý mlýn a dodnes připomíná počátky elektrifikace českého mlynářství. Třetím unikátem je záložní naftový dvoutaktní motor ze Škodových závodů. Byl instalován později z důvodu elektrizačního zákona z r. 1919, kdy vznikla povinnost používat kromě turbíny i záložní motor, pokud by bylo málo, nebo moc vody pro pohon turbíny. O jeho získání projevilo zájem i Národní technické muzeum, motor však zůstává na svém původním místě ve Slabcích.