Syn a dcera původních majitelů objekt několikrát navštívili. Jak to ve vile vypadalo po nastěhování v roce 1930?
Pokud jste vstoupili do vily hlavními dveřmi, ocitli jste se ve velkém foyer s kompletně vybavenou šatnou pro dámy napravo a pány nalevo. Pánská šatna měla prosklenou telefonní budku. Původní vchod do vily sahal až na okraj chodníku. V suterénu bylo zázemí domu, včetně kuchyně, a vedl z něho výtah. Dnes je tam dětské oddělení s internetem. Do pater vedla dvě schodiště. Honosnější, ručně vyřezávané bylo pro hosty. Druhé využívalo služebnictvo a děti. I když měli Weinmannovi hodně peněz, tak si jich vážili, a proto například děti nesměly chodit po dřevěných schodech. V přízemí knihovny je oddělení beletrie a populárně naučné literatury se sto tisíci svazky. Za éry Weinmannů to byly slavnostní místnosti, kam mohly děti zřídkakdy. Na jednom konci byla malá knihovna v dřevě s knižními regály po třech stranách, dnes se zde pořádají koncerty a autorská čtení. Další pokoj se jmenoval pánský, byla to pracovna s pohodlnými velkými židlemi a gaučem. Taky tu byl pracovní stůl a v rohu stolek na bridž. S vedlejší halou pokoj oddělovaly a dodnes oddělují posuvné dřevěné dveře s intarziemi. Motivy ve dveřích jsou buď města, se kterými podnikatel spolupracoval, nebo záběry z cest, kam Weinmannovi jezdili. Každá kazeta je originál. Vyřezaná borová šištice ve stěnách symbolizuje židovské náboženství. Tento pokoj rodina používala, jen když pořádala velké večírky. Tehdy zaměstnanci srolovali perské koberce, aby hosté mohli tančit, a snad se i otvíraly skleněné dveře na terasu, z níž se dalo sejít po kamenném schodišti do zahrady. Za zahradou bylo rozlehlé sportoviště včetně tenisových kurtů a sahalo až za dnešní panelové domy na Masarykově ulici. Přízemní místnosti s krbem říkali kuřácký pokoj. Otevřené ohniště bylo tehdy v Ústí nad Labem raritou. Vyřezávané schodiště vedlo do takzvaného zeleného koutku, kde Weinmannovi odpočívali po večeři. Stěny zdobily jelení a kamzičí parohy. Dnes schodiště směřuje do hudebního oddělení. Dveře nalevo od zeleného koutku vedly do místností Hanse Weinmanna. Nalevo byla koupelna, celá ve dvou odstínech zeleného italského mramoru. Nenápadné malé dveře byly do ložnice manželky Hanse Weinmanna, s níž sousedil její budoár s nábytkem v orientálním stylu. Vedle byla koupelna ve dvou odstínech růžového mramoru. V prvním patře byly tři dětské pokoje a jedna dětská koupelna. Na chodbě, která spojuje obě schodiště a kudy se návštěvníci dostanou do hudebního oddělení, jsou vestavěné skříně, kde měli Weinmannovi sportovní potřeby.
Ve druhém patře se nacházejí kanceláře vedení. Když tam žili Weinmannovi, prostory nad dřevěnými schody sloužily hostům. Na protější straně byla prádelna a vedle žehlírna a opravna oděvů. Prádlo věšeli jen na půdu, kde si děti rády hrály na schovávanou. Půda se od původního stavu hodně změnila. Jsou tam vybudované přednáškové sály a depozitář. Koncem roku 2001 jsme malý přednáškový sál upravili pro potřeby Britského centra. Dnes je z něj oddělení anglické literatury, kde se skládají i cambridgeské zkoušky,“ říká Brožek.
[1]
Hans Weinmann
