Hrad Pernštejn
Hrad Pernštejn vznikl v poslední čtvrtině 13. století a je to jeden z hradů, který nebyl nikdy dobyt vojenskou silou. Původně to byla běžná stavba šlechtického hradu bergfritového typu, tvořeného obvodovou hradbou s palácem a bergfritem, břitovou válcovou věží, zvanou později Barborka (dle sv. Barbory, patronky horníků, jejímž atributem je věž). Výjimečný byl právě obranný břit (odrážející střelbu ve směru přístupu k hradu), inspirovaný zřejmě bergfritem královského hradu Veveří, kde předkové Pernštejnů, páni z Medlova, byli panovnickými správci. Moc rodu z Pernštejna rostla, finanční možnosti též, hrad byl tedy několikrát přestavován.
Pernštejnům hrad patřil až do roku 1596, kdy jej prodali. Následně patřil například Lichtenštejnům-Kastelkorne, během jejichž vlastnictví byl v roce 1645 obléhán švédskými vojsky. Jeho odolnost zapříčinila, že byl Pernštejn zařazen mezi udržované zemské pevnosti. Od Lichtenštejnů hrad koupil roku 1710 vládní rada František ze Stockhammeru.
Od roku 1798 byl v držení Ignáce Schröffela z Mannsberku. Jeho dcera Josefina se roku 1818 provdala za hraběte Viléma Mitrovského z Nemyšle. V držení rodu zůstal hrad do roku 1945, kdy byl hrad zestátněn. Protože Mitrovští neměli finanční prostředky na plánovanou romantizující přestavbu hradu, zachoval se dodnes v původní goticko-renesanční podobě.