Jindřich Jandera - úpravna a bělidlo | PoznejDomy.cz

2023

Areál vlastní společnost PRIMOUT, a.s.

1955

Jindřich Jandera byl povolán k PTP nebo pracoval jako účetní ve Strojně traktorové stanice v Ústí. V roce 1955 byl s manželkou Miladou zatčen pro vyzvědačství a velezradu. Odsouzeni byli na čtyři roky (Jindřich) a tři a půl roku (Milada). Jejich tři dcery vychovávali další členové rodiny. V roce 1956 byla nakonec Milada osvobozena, o všechny části vnitřního vybavení jejich bytu ale musela písemně zažádat a každý kus do haléře zaplatit, i když jí byl soudem zabaven. Jindřich byl propuštěn v roce 1958. V roce 1968 se manželé rozvedli. [2]

1950

Jindřich Jandera (1927-1991) byl vystěhován z domu Na Bělisku čp. 745 do náhradního menšího třípokojového bytu v Čelakovského sadech čp. 369 v domě pana Huberta Hernycha (dům později zanikl). Zabrána byla i zahrada. Vše bylo dáno do užívání zaměstnancům závodu 14 - úpravna. Kompletní mobiliář byl odvezen do z části volného zámku Žampach. [2]

1948

Po skončení války se firmě nevyhnul, tak jako i dalším firmám v Ústí nad Orlicí a celém Československu, dopad dekretů prezidenta Edvarda Beneše. Firma byla znárodněna prvního ledna 1948 se zpětnou platností od 1. ledna 1946 a začleněna do národního podniku Textilní tiskárny, barevny a úpravny Dvůr Králové. K 1. ledna 1948 byly závody bývalé firmy Jindřich Jandera z Textilních tiskáren, bareven a úpraven vyjmuty a včleněny do národního podniku UTEX v Ústí nad Orlicí. [1] Mladý Jindřich začal pracovat jako řadový zaměstnanec plsťárny. [2]

1946

Továrna byla znárodněna. Nástup společníka, pana Prokopce z Prahy, byl stále v rukou právníků. Plnohodnotný majitel, Jindřich Jandera ještě sice žil, ale vzhledem k jeho zdravotního stavu nebyl ničeho schopen. Hlavní tíha tedy zůstala na tehdy osmnáctiletého syna Jindřicha. Ten podal protest k Nejvyššímu správnímu soudu ve kterém se domáhal vrácení. Přestože komise vydala velmi příznivé prohlášení k jednotlivým členům rodiny, k vydání to nepomohlo. [2]

6/1945

26. května opět vpadla skupina lidí vedená Antonínem Kalouskem, které sekundovali štábní strážmistr Lipenský, Václav Šimek, Josef Jirsa a Jan Hadrava, do domu Saši, nemohoucího Jindřicha Jandery a nedospělého syna Jindřicha. Proti rabování prádla, šatstva, peněz i šperků neexistovala obrana. Nakonec byla obviněna z nadržování Němcům. Osamocena, bez pomoci, propadla panice a v bytě se oběsila. Poslední rozloučení proběhlo v Pardubicích 1.6.1945. Její urna je uložena v samostatné schránce vedle otce a matky na hrobce Jindřicha Jandery. [2]

5/1945

7.5.1945 přijel do Ústí za Peikertovými syn Heinz, důstojník Wehrmachtu s cílem naložit rodiče a odvést. Rodiče ale nepřesvědčil, prý nikomu nic neudělali, tak proč by utíkali. Syn odjel, 9.5. se v Ústí objevili Rusové. Nastalo bezpráví, skupina lidí došla do domu Na Bělisku a odvedli ing. Peikerta do věznice u soudu. Když tam starý pán poznal, že s ním nebude zacházeno dobře, sáhl jako věci znalý chemik po prudkém jedu cyánkali. Manželka jej následovala. Oba jsou pohřbeni v hrobu bez jména, v německé řadě, na hřbitově Na Hýbli, č. hrobu 124. [2]

1944

V polovině roku 1944 Emma prodala svůj podíl ve firmě Antonínu Prokopcovi z Prahy o kterém se toho v pramenech moc neví. Koncem roku 1944 postihla Jindřicha Janderu mozková příhoda, která ho upoutala na lůžko. [2]

1942

Protektorátní vláda vydala nařízení umožňující dosazovat do podniků osoby, které se mohly zmocnit majetku a řízení. Na tuto existující hrozbu zareagovali majitelé šikovným tahem. Spolumajitelem se stal Jindřichův bratranec, říšský Němec, ing. Heinrich Eduard Peikert, v té době důchodce žijící s manželkou v Berlíně. Na říšského Němce a ještě spolumajitele firmy si ani tenkrát nikdo moc netroufal a o majetek už do konce války nebyl zájem. Bydlení Peikertovi dostali v horním patře rodinného domu Na Bělisku č.p. 745. Pan Peikert ani jako spolumajitel do provozu nijak nezasahoval. [2]

1938

V „Panském mlýně“ byla během okupace prováděna vnitřní úprava pro sklad motorů, který zde měl vzniknout. Ve zbylých prostorách závodu byla zavedena nová výroba pro zpracování chlupů, která zde sídlila pouze dočasně, než byla přemístěna do vlastních prostor. [1] Rodina Jindřicha i paní Emmy poskytovala nemalé finanční obnosy na podporu rodin postižených nacistickou perzekucí. [2]

1935

Významným mezníkem v podnikání byla také dohoda s firmou Adolfa Jandery o spolupráci a výpomoci uzavřená 14. září 1935. V budovách firmy Adolfa Jandery byla zřízena barevna přízí, která byla provozována společností Jindřicha Jandery. Tato dohoda, která byla uzavřena na následující tři roky, byla později prodloužena a rozšířena o výrobu a dodávku vojenských podšívek. Problém nastal v roce 1940, kdy firma Adolfa Jandery část zakázky určené firmě Jindřicha Jandera předala nejmenované konkurenci, dohodu o spolupráci porušila a následně byla vypovězena. [1]

1934

Otto Jandera zemřel 23. dubna 1934. Dle notářského zápisu byl jeho majetek rozdělen na polovinu mezi bratra Jindřicha Janderu mladšího a vdovu Emmu, přičemž jejich hlas v rozhodování o vedení firmy byl rovnocenný. [1]

1930

V roce 1930 získala firma povolení k výstavbě nové kotelny a nového továrního komínu, jehož výška měla být třicet pět metrů. Ke kolaudaci došlo 30. října 1931. [1]

1929

Růst závodu pokračoval i v letech meziválečných. V roce 1929 byl k objektu přistavěn obytný dům čp. 745, kde tato větev rodiny Janderů bydlela - nikde ve městě neměli vilu. Firma se podílela i na elektrifikaci města, od 2. prosince 1929 dodávala elektrický proud do městské sítě. Několikrát ale došlo k jejímu přerušení, ať už ze strany firmy nebo města. V roce 1931 firma dokonce dodávala elektřinu pouze v sobotu a v neděli, protože město nedodrželo slíbený odbyt, řádně neplatilo a stěžovalo si na cenu elektřiny. [1] [2]

1927

V roce 1927 došlo k rozšíření závodu zakoupením usedlosti zvané „Panský mlýn“ s pilou a lukami. Mlýn byl zrušen a stroje demontovány, pila byla pronajata až do svého zrušení v roce 1939. Na počátku tohoto roku bylo také započato se stavbou nové provozovny a skladiště. [1] Mlýn byl přeměněn na elektrárnu. Ta zde byla v provozu až do devadesátých let minulého století.

1923

V roce 1923 je Jindřich Jindera mladší ve vedení podniku nahrazen Ottou Janderou a sám se stává prokuristou firmy. [1]

1921

28.10.1921 umírá Josef Kotyza. Poslední vůle podepsaná 16.10.1921 dokládá, že se panu Kotyzovi zřejmě nepodařilo vycházet v dobrém se všemi příslušníky rodiny. Arnošt Jandera v ní nezískává žádný vlastnický podíl. [2]

1920

Otto Jandera se stává prokuristou společnosti. [2]

1913

Arnoštka Janderová 18. prosince 1913 opouští vedení. [1] Spoluvlastníky jsou Josef Kotyza (podíl 2/6, manžel dcery Jindřicha Jandery Zdenky), Zdenka Kotyzová - Janderová (1/6), Jindřich Jandera (1/6), Arnošt (1/6) a Otto (1/6). [2]

1911

V roce 1911 byla vybudována velká nádrž na vodu a nad ní patrové skladiště. [1]

1908

V roce 1908 vydal Okresní úřad v Lanškrouně povolení ke stavbě jednopatrového skladiště a k přestavbě strojovny. V roce 1908 také bylo přistavěno druhé patro u domu čp. 280, kde byla umístěna místnost pro česací stroje a sušárna. [1]

1907

Prostory v prvním patře čp. 280 si pronajal hedvábník Jan Roller (1861 - 1951). V té době objekt vlastnil Josef Kotyza s manželkou Zdenou, rozenou Janderovou. Instaloval zde přípravnu, čtyři ruční stavy na hedvábí a dva mechanické stavy na bavlnu. Od roku 1929 mu zde pomáhal syn Jan Roller (1889-1987). [2] Rollerové zde sídlili až do roku 1932 a provozoval kolem třiceti stavů. [1]

1906

Jindřich Jandera starší 1. listopadu 1906 zemřel. Tohoto roku se firma také mění na veřejnou obchodní společnost. [1] Vedení firmy se ujala vdova Arnoštka Janderová. Se zatím nedospělými syny Jindřichem (1889-1945), Arnoštem (1891-1970) a Ottou (1894-1934) bylo výhledově počítáno jako s budoucími majiteli firmy. [2]

1892

V době rozkvětu textilního průmyslu v tomto cípu Čech bylo rozhodnuto zřídit v Ústí c. k. odbornou školu tkalcovskou. Protože škola prozatím neměla vlastní budovu, souhlasil Jindřich Jandera s pronájmem zatím volných místností v horním patře své továrny. V roce 1901 se tkalcovská škola přestěhovala do vlastní nově postavené budovy v Zahradní ulici. [2]

1889

V roce 1889 koupil syn Jan Jandery Jindřich vedlejší objekt čp. 280 s takzvanou „Felcmanovou hospodou“ a ještě téhož roku ho nechal zbořit a na jeho místě vystavěl jednoposchoďovou rohovou budovu průčelím orientovanou k panskému mlýnu. K její kolaudaci došlo v lednu 1891. Sestávala z přízemního bytu, v prvním patře byly umístěny kanceláře, mandl a parní bělidlo. [1] [2]

1885

Ke značným změnám došlo v roce 1885, kdy byla továrna opět rozšířena. Došlo k výstavbě nové kotelny se dvěma kotly a nového továrního komínu. Jindřich Jandera pokračoval v rozšiřování podniku i během následujících let. [1]

1880

V 80. letech 19. století firma zaměstnávala jednoho tovaryše, devět dělníků a šestnáct dělnic. [1]

1877

Roku 1877 byl dům rozšířen a vystavěna kotelna s továrním komínem, čímž byla v továrně zavedena výroba na parní pohon. [1]

1872

Roku 1872 se řemesla po otci ujal syn Jindřich (1843-1906), taktéž vyučený jako tkadlec. Ještě téhož roku nechal vystavět dům nesoucí číslo popisné 442. [1]

1868

V roce 1868 na koupeném pozemku vystavěl dílny, u odpadu Tiché Orlice zbudoval kamenný taras a nad ním postavil sklad příze a pláten. [1]

1854

Pozemek v roce 1854 od obce odkoupil jeho syn Jan Jandera (1803-1882). [1]

1828

Tento závod se nacházel v místech zvaných „Na Bělisku“. Jednalo se o oblast toku Tiché Orlice pod Kubincovým kopcem směrem k soutoku Tiché Orlice a Třebovky. Na místě stával kamenný mlýn, jehož vlastníky byla knížata z rodu Lichtenštejnů. Po obou stranách koryta Tiché Orlice se dříve nacházely dílny barvířů, běličů a ručních tkalců. V roce 1828 si zde pronajal tkadlec Jan Jandera (1781-1848) část obecní louky při korytu řeky Tiché Orlice, kde vystavěl běličskou dílnu, kterou později rozšířil. [1]

Josef Havel ; Rod Janderů v textilním průmyslu ; ISBN:978-80-86619-75-0 [2]

O domu nejsou k dispozici žádné články.

Dům nemá k dispozici žádné externí galerie.

Dům nemá k dispozici žádné Facebook odkazy.

theses.cz

Dějiny rodiny textilních podnikatelů Janderů v Ústí nad Orlicí, Autor: Bc. Tereza Klaudová [1]

Historie návštěv domů je k dispozici v prémiové verzi.

Jindřich Jandera - úpravna a bělidlo

Subjekty

Časová osa

Literatura

Články

Externí galerie

Facebook

Další odkazy

Návštěvy