Rodina Janderova

Vlastník

Profilová foto: Bohuslav Jandera, syn Adolfa Jandery, zakladatele mechanické tkalcovny v Ústí nad Orlicí. Člen rodiny významných textilních velkopodnikatelů, jejichž aktivity byly zcela zásadní pro formování podoby města v 19. a první pol. 20. století. Zároveň jeden z posledních majitelů (vedle Jaroslava Jandery mladšího) tohoto podniku před znárodněním v roce 1948.

---

1555 - Tradice textilnictví rodu Janderů je stará jako textilnictví v samotném Ústí nad Orlicí. Nejstarším doloženým členem byl Jeroným Jandera, švec. První zmínky o něm jsou z poloviny 16. století. Přišel z Brandýsa nad Orlicí a v roce 1555 koupil dům, který stál na prostranství před novou poštou. Měl sedm dětí. 

1630 - Syn Jeronýma Jan Jandera se v roce 1630 stal starostou. Syn Jana Jandery Pavel (1606 - 1676) byl první soukenik rodu.

1683 - Syn Pavla Jandery Jakub si v roce 1683 postavil dům čp. 270. Jeho syn Jan žil také v domě čp. 270, pokračoval jako soukenik. 

1724 - Narodil se syn Jana Jandery Václav (1724-1773), začal provozovat ruční tkalcovstvi ve vlastním domě čp 125/148.

1797 - Syn Václava Jandery František (1757-1810) byl zdatný tkadlec, v Královéhradecke ulici koupil v roce 1797 dům čp. 301 od Antonína Andrese. Tady provozoval Bělidlo. Jeho syn Jan (1781-1848) měl sedm dětí. Jeden z nich, syn Josef od roku 1871 vlastnil v Okružní dům čp. 217. V domě byla barevna od roku 1612 do roku 1910. Josef vše modernizoval. V roce 1894 provoz vyhořel. V roce 1899 Josef umírá, ale provoz se mu podařilo obnovit. V silné konkurenci v roce 1910 provoz končí a objekt kupuje Josef Pick, majitel sousední koželužny.  

1828 - Další ze sedmi dětí, Jan Jandera (1803 - 1882), položil základ všech dalších větví, které úspěšně podnikali. Sám měl tkalcovskou dílnu ve svém domě v Královehradecké ulici. V roce 1828 si za domem pronajal část obecní louky při korytu řeky Tiché Orlice, kde vystavěl běličskou dílnu, kterou později rozšířil. V manželství zplodil deset dětí – šest chlapců a čtyři dcery. Zvláště významní byli pak tři bratři – Adolf (později zvaný Na mlejnku), Jan (pozdějí zvaný Lázeňský) a Jindřich.

1833 - Jan Jandera (zvaný Lázeňský) se narodil v roce 1833, v roce 1856 byl zakladatelem společnosti Mechanická a ruční tkalcovna, bělidlo a úpravna Jan Jandera.

1836 - Adolf Jandera (zvaný Na mlejnku) se narodil v roce 1836, v roce 1893 byl zakladatelem mechanické tkalcovny Adolf Jandera. 

1838 - Poslední z bratrů, Jindřich Jandera, se narodil v roce 1838, v roce 1869 se stal zakladatelem firmy Jindřich Jandera nedaleko již existující firmy Jan Jandera, obě firmy později splynuly dohromady. 

1867 - Narodil se syn Jindřicha Jandery, Jindřich mladší (1867 - 1934)

1873 - Narodil se syn Adolfa Jandery - Jaroslav Jandera (1873-1933) a syn Jindřicha Jandery - Jindřich Jandera mladší (1873 -1949)

1889 - Narodil se syn Adolfa Jandery - Bohuslav Jandera (1889–1975).

1893 - V roce 1893 odkoupil bývalý mlýn Adolf Jandera, přezdívaný Na mlejnku, bratr Jana Jandery - lázeňského, který měl továrnu nedaleko. Ještě 30. října téhož roku získal povolení ke zřízení mechanické tkalcovny. Z počátku pracoval pouze se čtyřmi stavy, ale následující roky výrobu značně rozšířil a vytvořil jednu z největších továren v Ústí. [1] Adolf nebyl začátečník v oboru, už v roce 1864 provozoval na břehu Třebovky malou tkalcovnu s několika ručními stavy. Vedle toho zaměstnával po Orlických horách velké množství domácích tkalců.

1906 - Zemřel 1. listopadu 1906 Jindřich Jandera starší a do čela nastoupili jeho dva synové – Otto Jandera a Jindřich Jandera mladší. 28. listopadu téhož roku dochází k dalším změnám ve vedení. Dle výpisu z obchodního rejstříku se majiteli firmy stali Jindřich Jandera mladší a vdova po Jindřichu Janderovi starším, Arnoštka Janderová. Tohoto roku se firma také mění na veřejnou obchodní společnost.

1907 - Zemřel Jan Jandera mladší.

1910 - Zemřel 5. září 1910 Adolf Jandera a jako jeho nástupce byl předem určen nejstarší syn Jaroslav (1873-1933), který se již v té době značně na rozhodování firmy podílel. Ostatní majetek byl rozdělen mezi zbylé potomky – syny Bohuslava, Adolfa, Oldřicha, Leona a manželku Julii Janderovou.

1915 - Bohuslav Jandera (1889–1975) byl v době úmrtí otce ještě nezletilý, proto do řízení firmy vstoupil později, a to v roce 1915.

1924 - Mechanická a ruční tkalcovna Jan Jandera v roce 1924 vyhořela a již nebyla obnovena.

1932 - Dne 29. září 1932 zemřela vdova po Adolfu Janderovi – Julie. Po její smrti byl její veškerý majetek rozdělen mezi syny Jaroslava a Bohuslava. O přibližně půl roku později – 4. dubna 1933 – zemřel Jaroslav Jandera. Jeho pozůstalost, která byla odhadnuta na pět a půl milionů korun, byla rozdělena mezi vdovu Marii, dceru Vlastu, syna Jaroslava a dceru Ludmilu Kreutzovou rovným dílem. Po smrti Jaroslava Jandery do vedení firmy vstoupil jeho syn Jaroslav Jandera mladší.

1933 - V roce 1933 bylo dosaženo maxima exportu v historii závodu – tvořil celých padesát procent produkce. Kromě továrny v Ústí měla firma i sklady bavlny, které se nenacházely ve městě, ale i v poměrně vzdálených obcích. Těchto skladů bylo celkem dvanáct: Luže, Lažany, Kornice, Řepníky, Voděrady, Litomyšl, Třebechovice pod Orebem, Písečná, Kyšperk (Letohrad), Vysoké Mýto, Dolní Dobrouč a Chotěšiny. Z dochovaných knih odběratelů je zřejmé, že se firma orientovala převážně na obchod se Západem. Pravděpodobně nejvzdálenějším odběratelem z hlediska geografické vzdálenosti byl obchod s látkami ve Wellingtonu na americké Floridě. Z dalších zajímavých míst lze zmínit například Hamburk, Paříž či Brusel. Nejvíce odběratelů pocházelo dle očekávání z Ústí nad Orlicí a jeho okolí.

1934 -  Otto Jandera zemřel 23. dubna 1934. Dle notářského zápisu byl jeho majetek rozdělen na polovinu mezi bratra Jindřicha a vdovu Emmu, přičemž jejich hlas v rozhodování o vedení firmy Jindřich Jandera byl rovnocenný.

1937 - Firma podala žádost městské radě na výstavbu obchodního domu v ulici Lukesova. Stavební práce, které prováděla firma Tošovský, začaly 31. května 1937 a probíhaly nepřetržitě i v zimě. Dokončeny byly 20. května 1938. Kromě prodejních prostor se v domě nacházely sklady, kanceláře a obytná část.

1939 - V roce 1939 se Bohuslav Jandera dokonce stal zastupitelem města.

1945 - Bohuslav byl po celou dobu druhé světové války uznávanou osobou mezi dělníky. Chránil je před nasazením na nucené práce v Německu a pomáhal těm, kteří byli nuceni opustit své domovy po obsazení a odtržení pohraničí. Toto ideové zastání Bohuslava Jandery na dělnictvo se skutečně projevilo po skončení války. Dosáhl toho, že v jeho továrně, na rozdíl od většiny jiných textilních firem, nebyla zavedena národní správa, takže činnost majitele nebyla zatím omezena. Koncem května 1945 byla v závodě zvolena čtrnáctičlenná závodní rada, kterou většinově tvořili členové KSČ. Předsedou byl zvolen Josef Kněžek, jednatelem Josef Křen. Postupem času se vyostřil spor mezi zastánci Jandery a zastánci znárodnění. V čele boje za znárodnění stáli komunisté, kteří byli zaměstnanci firmy a členy závodní rady – již zmínění Josef Křen a Josef Kněžek. Komunistům se postupně dařilo ničit Janderovu pověst například údajnou kolaboraci s Němci. 

5/1946 - Vláda na svém zasedání 17. května 1946 rozhodla o znárodnění firmy. V době, kdy byl boj o znárodnění téměř dokončen, navštívil město předseda vlády Klement Gottwald, který vystoupil na manifestaci na ústeckém náměstí. Ve svém vystoupení ocenil ústecké komunisty v jejich snaze o znárodnění firmy. 

7/1946 - Dne 6. července 1946 byla vyhláškou ministerstva průmyslu číslo 1785 znárodněná firma Adolf Jandera včleněna jako závod 9 do národního podniku Spojené české a moravské bavlnářské závody. 

9/1946 - Dne 20. září 1946 byl novým národním správcem textilního podniku v Červené Vodě jmenován Bohuslav Jandera. Janderovi byl závod v Červené Vodě přidělen do národní správy jako náhrada za znárodněný závod v Ústí nad Orlicí. 

10/1946 - 1. října 1946 se Janderovi obrátili na ministerstvo průmyslu se žádostí, aby ze znárodněného majetku byl vyňat dům č. p. 412 v Lukesově ulici v Ústí nad Orlicí a byl jim navrácen. V době podnikatelského rozmachu Jandery a jeho rodiny byla v budově umístěna čistírna hotového zboží a expedice výrobků, nesl proto označení obchodní dům. Po znárodnění jej národní podnik SČMBZ využíval stejně. Vrácení domu podporoval i tehdejší ředitel SČMBZ, kterým byl člen druhého významného textilního rodu v Ústí nad Orlicí – Emil Hernych.

1947 - Závodní rada 8. dubna 1947 odeslala ostrý protest adresovaný ředitelství SČMBZ, ve kterém bylo zdůrazněno, že vrácení domu č. p. 412 nepřipustí.

1948 - 27. února 1948 byl Janderovým dům čp. 412 odebrán. Tímto datem končí éra rodu Janderů v Ústí nad Orlicí. 28. února 1948 bylo ukončeno také správcovství Bohuslava Jandery v Červené Vodě a Těchoníně. Ve stejný měsíc byl odvolán spojenec rodiny Emil Hernych z funkce ředitele SČMBZ a 2. března byl novým ředitelem národního podniku jmenován Josef Nesejt. Po prohraném boji rodiny o vlastní majetek na jaře 1948 bylo zřejmé, že setrvat v Československu by bylo až příliš nebezpečné pro budoucnost. Proto na jaře 1948 došlo k emigraci rodiny do zahraničí. Odešel Bohuslav Jandera s manželkou Vilemínou, jejich dcera Taťána, provdaná Junková, s manželem Bohumírem, jejich děti, synovec Bohuslava Jandery Jaroslav Jandera a jeho manželka Leonora. Dle zatykače, který byl na Bohuslava Janderu vydán 12. října 1948, mělo k "nelegálnímu" překročení hranice dojít někdy v březnu a nebo počátkem dubna, přesné datum známo není. Z Československa emigrovali Janderovi do Švýcarska a odtud do Austrálie, konkrétně do Sydney. Ve zprávě spolupracovnice StB Boženy Pešavé z roku 1973 stojí, že Bohuslav Jandera v Austrálii vlastnil továrnu, tu potom předal zeťovi, tedy Bohumíru Junkovi a nyní dožívá v penzi. Jaroslav Jandera s manželkou ze Švýcarska odcestovali do Kanady, kde se jim údajně podnikatelské záměry nepodařilo naplnit, a proto byli oba zaměstnáni. Co se rodinného majetku týče, byl rozprodán v dražbě v únoru 1950.

Zbylá část, která ve městě zůstala, čelila mnoha úskalím – přece jen se jednalo o bývalé příslušníky buržoazie. I v dnešní době se ve městě nacházejí potomci rodu, ačkoliv již příjmení Jandera nenesou.

Dobročinné aktivity

Kromě podnikání se firma angažovala také v dobročinnosti v rámci místních a celorepublikových organizací. Například o Vánocích 1937 darovala dvacet metrů flanelových zbytků útulně pro hluchoněmé dívky a ženy v pražské Krči. Dalším darem bylo osmnáct metrů flanelu pro Pražskou tělocvičnou jednotu. V rámci místních organizací firma zastávala názor, že je nutné pomáhat zvláště spolkům a organizacím v pohraničí, neboť životní situace v těchto oblastech byla horší. Přispěla proto například tělocvičné jednotě Sokol v Mladkově nebo při stavbě obecné školy v Lanšperku. Po smrti Jaroslava Jandery vznikla také nadace Jaroslava Jandery mající za cíl pomáhat chudým dělníkům ve městě a znevýhodněným rodinám, kterým každoročně rozdělila určitý finanční obnos. Nadace se podílela finančním darem ve výši 2 000 korun na stavbě orlickoústecké nemocnice v roce 1939.  Kromě dobročinné činnosti se firma podílela i na rozvoji kultury a volnočasových aktivit ve městě. Finančně přispěla na stavbu Roškotova divadla a každoročně darovala peníze Klubu českých turistů v Ústí nad Orlicí, protože Jaroslav Jandera byl za svého života jeho prvním místopředsedou. 

zdroj: 
- Dějiny rodiny textilních podnikatelů Janderů v Ústí nad Orlicí, Autor: Bc. Tereza Klaudová, Univerzita Hradec Králové Filozofická fakulta Historický ústav
https://theses.cz/id/5wj9pb/38253839
- Rod Janderů v textilním průmyslu, Autor: Josef Havel a Ludmila Havlová