Poutní místo Hostýn

Po Velehradě nejpamátnější a nejvíce navštěvované poutní místo Moravy. Pravěké osídlení už zde bylo za doby bronzové. Už Keltové zde měli rozsáhlé opevněné sídliště. Existence pramene nedaleko vrcholu a zejména pozůstatky mohutných pravěkých valů pak nevyhnutelně vedly ke vzniku řady pověstí.

Tradice poutí na toto místo se datuje už od tažení Tatarů přes Moravu kolem roku 1241. Podle legendy na tomto místě hledali lidé útočiště, modlili se k Panně Marii, která pak zapálila bleskem tatarské ležení pod horou Hostýn a seslala na ně prudký déšť s přívaly vody a tím je zahnala na útěk.

Pravděpodobně již v pozdním středověku byla na vrcholu postavena kaple, zřejmě od havířů, kteří zde dolovali kolem roku 1544. V roce 1628, kdy panství přešlo na rod Lobkoviců, nechali namalovat obraz Panny Marie Vítězné s Ježíškem metajícím blesky na Tatary. Protože počet poutí a poutníků se neustále zvyšoval, bylo nutné kostelík rozšiřovat. A když už kapacitou nestačily ani tři kaple, rozhodl se další pán na Bystřici – Jan Rottal – vybudovat zde mezi lety 1721 - 1748 velkolepý chrám.

Pro potřeby poutníků byl zřízen hostinec, dále budova pro tři kněze, kostelníka a varhaníka. Celý komplex byl obehnán zdí. Podle císařského nařízení Josefa. II. byl v roce 1787 kostel odsvěcen, zrušen, zbaven svého vnitřního zařízení i střechy a nechán na pospas drsné povětrnosti. Záměrem bylo, aby se kostel co nejdříve změnil v rozvaliny a Panna Maria byla vymazána ze srdcí věřících. Když se v našich zemích rozmohl mor a cholera, začali se lidé znovu více obracet k Panně Marii a Bohu.

Počátkem 19. století byla hostýnská legenda znovu proslavena a v letech 1841–1845 byl komplex obnoven. Roku 1898 byla na vrcholu Hostýna postavena kamenná rozhledna; její základní kámen byl položen 1. září 1897, kdy vrchol navštívil císař František Josef I.