Rakovnické keramické závody

RAKO, známá také jako Rakovnické keramické závody, byla společnost se sídlem v Rakovníku, která se zabývala výrobou sanitární keramiky.

Roku 1898 koupili továrnu podnikatelé Josef Kasalovský (1877–1908) a Emil Sommerschuh (1866–1920). Spojili ji se svou pražskou firmou na výrobu keramiky a s rakovnickou filiálkou v Horní Bříze. Toto období produkce kamen, obkladaček a dlaždic secesního stylu patřilo k nejvýznamnějším v historii šamotky. 

Výrobky objednávala celá řada subjektů. Mezi nimi byl i Plzeňský Prazdroj, který si obkládačkami z Rakovníka nechal vybavit své tři varny již v roce 1898. RAKO se také podepsalo například na stavbě pražského Obecního domu, hotelu Imperial, hotelu Paříž, kavárny Slávie, Hlavního nádraží, na výstavbě rodících se lázeňských objektů v Luhačovicích, kostela sv. Jiří na Vinohradech a na desítkách dalších staveb, které jsou dodnes označeny legendární tovární značkou. Na počátku 20. století vznikly i stovky originálních domovních fasád s pestrobarevnými obklady a plastickými reliéfy včetně sochařské výzdoby, kterou dodnes reprezentuje například průčelí Muzea východních Čech v Hradci Králové. 

V roce 1907 podnik koupil kníže Jan II. z Lichtenštejna, jenž provozoval také keramické závody v Poštorné u Břeclavi. Generálním ředitelem podniku byl jmenován dosavadní vlastník Emil Sommerschuh. Firma změnila název na RAKO. V roce 1920 kníže Jan II. z Lichtenštejna firmu prodal Živnobance. 

V roce 1946 byla továrna začleněna do n. p. Rakovnické keramické závody. Na začátku 90. let se původní národní podnik přeměnil na akciovou společnost, kterou získala německá společnost Deutsche Steinzeug Cremer and Breuer AG. 

Roku 2002 pak proběhla fúze s rakouskou keramickou rodinnou společností LASSELSBERGER, která RAKO zařadila do svého portfolia, a stala se tak největším výrobcem keramiky v Česku.

zdroj: rako.cz