Sklárna Harrachov

Sklářskou huť na harrachovském panství založil kolem roku 1712 huťmistr Elias Müller. Od roku 1796 byla majetkem rodu Harrachů. V letech 1854–1855 byla sklárna přestavěna a rozšířena o novou hutní halu. Zaměstnávala osm brusíren v okolí. Sklárna byla i v dalších letech modernizována a rozšiřována. V letech 1900–1935 trvale vzrůstal export zboží, úspěšně prezentovaného na mezinárodních výstavách (Paříž 1900, St. Louis 1904, Vídeň 1913, Paříž 1925). V roce 1943 byli Harrachové nuceni sklárnu prodat. 

Roku 1945 byla znárodněna. V 50. letech se sklárna stala součástí n. p. Borské sklo a následně n. p. Crystalex. V 50. letech se sklárna stala součástí n. p. Borské sklo a následně n. p. Crystalex. Nevýhodou sklárny v této době však bylo, že ztratila veškeré kontakty na zahraniční odběratele a zušlechťovatele svých výrobků v tehdejším „západním bloku“. Znárodněním sklárny a začleněním do oborových podniků rovněž došlo k tomu, že sklárna přestala vyrábět výrobky pod svým jménem a nadále prodávala pouze pod značkou Bohemia Glass. To zapříčinilo, že věhlas harrachovské sklárny na dlouhé roky utichl a povědomí o vynikajících výrobcích byl ve světě téměř zapomenut.

Po pádu režimu přežívala sklárna i nadále několik let pod vedením národního podniku Crystalex Nový Bor. Na jaře roku 1993 však bylo rozhodnuto o odtržení bývalého podniku 07 a následné privatizaci. Dne 1. července 1993 se stal majitelem sklárny Harrachov vyučený sklář a zároveň vystudovaný právník JUDr. František Novosad. Porevoluční hlad po ručně vyráběném nápojovém skle však na přelomu tisíciletí vystřídala hluboká krize, která vyvrcholila celosvětovou krizí v roce 2008 a znamenala konec mnoha skláren. Ve složitém období se prokázala prozíravost majitele sklárny, který již na jaře 2001 začal s výstavbou minipivovaru. Výnosy z produkce pivovaru, prohlídkového okruhu, muzea a prodejen pomohly přečkat těžká období a výrazně podporují nákladnou sklářskou výrobu.

V areálu je kromě sklárny v provozu minipivovar a hotel. Nejstarším objektem je bývalá správní budova z 2. poloviny 18. století, která slouží jako sklářské muzeum. Mimo areál se nachází památkově chráněná brusírna čp. 73, sloužící k bydlení.